pátek 16. června 2017

Horní Bradlo

Klacek mám na popohánění pěnové rybičky.

Každoroční akce TJ Sokol pro rodiče s dětmi, letos jsem se odvážila taky. Bylo to celkem fajn, i když s naším nejmladším fajn náročné. To dítě prostě přišlo od samotného Satana.

Z pátka na sobotu prozvracel noc. V 19h večeře, na kterou není zvyklý (kuře a mastné těstoviny). U nás doma leda tak chleba nebo jogurt.
Ze soboty na neděli se pozvracela Meluzína (opečené arašídové křupky prostě nejsou pro žaludek asi nejlepší).
V sobotu dopoledne se chodí lesem za pokladem a plní se cestou různé úkoly, odpoledne jsou na programu rybičky v potoce. Jako jeden z mála rodičů jsem rybku popoháněla a ještě bosá (bosá byla ještě Meluzína a asi dvě další děti).

V neděli dopoledne karneval. Nenávidím vymýšlení masek.


A pak doma v pondělí se podívám na facebook jedné matky, která měla na Bradle děti s tatínkem a zjistím, že ona a dvě další, se kterými jsem před časem chodívala na večeři, si skvěle užívaly bazénu a paření v noci. Ze svého kruhu mě vykoply už před rokem, nevím proč. Teda asi tuším, jsem prostě divná, si dovolím mít tři děti, nosit v šátku, používat látovky, nefintit se, nechodit na podpatku (občas jdu i bosa, ooo booože), nelíčit se apod. Prostě divná. Nepsala jsem to už?

pondělí 25. července 2016

Stárnu...

To byl takhle minulý pátek, teplo už od rána a hlášené i na odpoledne. Pekla jsem kuře, skvělý to nápad. Holt jednoduchý nenáročný oběd. A tak jsem dumala, zda být tak drzá a vecpat se kamarádce na zahradu a nebo se raději pařit doma nedrzá. Riskla jsem to. Kamarádce jsem napsala a ona hned souhlasila, že přijet můžeme.

Má nafukovací zahradní bazén, takovou tu "hrušku," ale na osvěžení vydry Meluzíny to bohatě stačí. A tentokrát jsem do vody vlezla i já!!! Až takový div se stal.

No a jak pak tak sedím na dece, s kamarádkou schneme, tak ona jakožto vyšší se mi dívá na hlavu a říká mi "hele, ty máš šedivé vlasy!" Mám mám. Dneska ráno jsem jich napočítala šest. Stříbrné vlasy, pěkně navrchu hlavy, aby pěkně zářily. Zbytek vlasového porostu jsem nezkoumala, takže určitě se někde ještě potvůrky skrývají. Stárnu. Tedy zraju!!! Tak. Nakonec, se třemi dítky mám na několik párů šedivých vlasů nárok. :)
Kadeřnice má dovolenou, počítám, že dřív jak v říjnu se k ní  nedostanu, takže ještě určitě několik stříbrňáků přibude. A třeba zešedivím celá, to pak budu při běhu vypadat super cool babča běhna, haha. :-)


Pozitivum na konec. Probrala jsem se fotkami za šest a půl měsíce a vybrala jich 758. Nádhera. Před chvíli pro ně BE se staršími dětmi šel. Možná jsem fakt stará, ale mě baví se dívat do alb a vzpomínat.

úterý 19. července 2016

Můj milý blogový občasníčku

S překvapením zjišťuju, co návštěv se tu mihlo a on jen BE. No tak nic.
Je vidět, že blog odráží přesně to jak žiju: nezajímavě.

Takže nezajímavě. Na čtyři dny tu byla návštěva z MSK. Stihli jsme tradiční Kočičí hrádek, procházku k venkovní tělocvičně vylepšenou fňukáním dětí, že je to daleko. Podívali jsme se do Mirákula. Tam se mně líbilo, ještě tak, kdybych si před rokem nepořídila mimino, to bych si bývala Mirákulum užila jinak.

---vsuvka--- Pro většinu lidí život s miminem nekončí, pro mě je cestování s miminem naprosto příšerné. Zvláště když dítě i v necelém roce zvrací, je hlučné asi jako pět starších dětí dohromady, musí chtít prozkoumat pusou naprosto všechno (proč tohle ti starší nedělali???). Neustále vyžaduje moji pozornost, takže už mě přestaly zvát na večeře dámy tu z hřiště. No jo, co bych chtěla, když si, já hlupice, pořídím třetí dítě.  ---konec vsuvky---


Ke konci měsíce června jsem si udělala výlet do stověžaté matičky vlakem. Dalo se to. Jen ty české dráhy, jen ty české dráhy... A to jsem je vždycky víceméně bránila, žlutovlaky opovrhovala... Žel ČD se prostě nesnaží.

---vlaková vsuvka--- Pro zajímavost. Neměla bych cestovat jako jednotlivec s dětmi do šesti let sama. Takže teda za to jedno dítě zaplatím, co na tom, že teda to poslední bylo v šátku. Jen 9kč, jak mně řekla paní. Nojo. Co je zajímavé, na cestu do Prahy a zpět nikdo platit nepožadoval a že by si i za to zlevněné jízdné přišli na víc jak 9Kč. ---konec vlakové vsuvky---

Děti si teda jinak pobyt u kamarádky užily, i tu cestu vlakem, kterou jsme v Kolíně přerušili a zbytek cesty se vezli vozem. Mám nebo nemám pomlčet o tom, že na vůz jsme čekali hodinu před kolínským nádražím a mezitím Pendolino odfrčelo, protože ti šikovní pánové závadu opravili rychleji než za 40min, jenže to já už byla s dětmi venku. Příště, pokud nějaké bude, se na ostatní cestující vykašlu a prostě děti ve vagonu pro matky s dětmi do 10 let nechám dělat, co uznají za vhodné a ne je pacifikovat na sedadlech a mimino v šátku a nakonec vystoupením, protože avizovaných 40min ve stojícím vlaku bych mimino prostě neudržela a ty starší nejspíš taky ne. Hm, kolik z těch 245Kč propadlo do chřtánu ČD?

(ještě vsuvka pro chytráky, kteří vědí, že mám příště jet RJ... ten byl v časech, které jsem potřebovala, obsazený, samozřejmě i to jejich úchvatné šestimístné dětské kupé)

Přestala jsem běhat. Nějak mně to nešlo. Zajímá mě tak, jak asi dopadnu v září na závodě, na který jsem se přihlásila a taky iniciativně zaplatila. No někdo být poslední musí.

Chodím s miminem plavat. Doma ve vodě se projevoval nadějně, ve velkém bazénu už to není žádná sláva. Holt vydra se narodila jen jedna. Že prý každé dítě je jiné. Bohužel.

Nějaké pozitivum na závěr by to chtělo. Śednou mi vlasy, křečové žíly bolí a je jich víc, tloustnu na místech, kde jsem nikdy netloustla, pořád jsem nesáhla na nový zákon o HZS, nesáhla jsem na španělštinu ani angličtinu (duolingo nepočítám, to je spíš tak pro smích, alespoň učení angličtiny pro česky mluvícího), s poledance skončím, nějak mě nebaví, že na mě křičí skoro o deset mladší holka, která má natrénováno. Takže to je to pozitivní. Jo vlastně, jedno pozitivum! Vyhrála jsem draw na šátek Omnifera. Jo výhra rovná se, možnost zakoupit ho, takže ta sranda stála... No raději nenapíšu, nakonec skončím u toho, že to stejně není pozitivum. Šátek je to ale krásný, světle modrý, jako moře (kam se nikdy nedostanu). Jsem tedy majitelkou čtyř krásných šátků navržených češkou, vyrobených v Česku.
Omnifera Morava Serenity velikost 3
Omnifera Wings of Desire Manakel velikost 6
Omnifera Wings of Desire Temeluch velikost 5 (má láska, je prostě úžasný)
Omnifera Wings of Desire Furlac velikost 6

pondělí 25. dubna 2016

Zuby, pohroma huby

I na mě už došlo. Po letech chlubení se, že mám jen jeden jediný spravený kaz objevený léta páně 1999, došlo na další.

Před Vánoci zemřela zubařka, kterou jsem v rámci preventivních prohlídek navštěvovala. Bylo potřeba najít novou. Jelikož těchto doktorů je nedostatek, kula jsem železo, dokud bylo žhavé a zavolala do centra, kam chodí na prevence děti. Objednala jsem se tedy ke stejné zubařce.

Den D nastal minulý pátek. Rentgeny a voilá, tři mezizubní kazy, jasné doporučení šmiknout uzdičku. Aaaaaa, po tolika letech, uaaaaa. A cena... Haha, doteď mě zuby nic nestály, tak teď se začnou sypat, když se to vůbec nehodí. Zatím tedy cca 6,5k (i s dentální hygienou). Už se těším.

Zuby jsem měla kdysi pěkné. Zkazily se mi v těhotenství. Měla jsem pěkné nohy, tři těhotenství je pranic nevylepšila. A nic jiného už na sobě pěkného nenajdu. Teď by se hodil smutný smailík.



Teď letem světem k běhání. Chytla se mě choroba "mněňáknenídobře," takže na týden jsem si dala od běhu pauzu. Zadařilo se mi podvakrát 10km. Pak jsem zašla s bráchou a jeho milou na závody a došlo mi, že zaběhnout 10km umí kdekdo. Proč já se vůbec snažím...

Světlý bod. Neštovice jsou pápá, děti je zvládly na výbornou. Tak teď už jen zase najít volný termín na Mojíkovo plavání. Tu jednu hodinu jsem si užila já i on a docela mě mrzelo, že jsme museli tak rychle skončit. Jo a mimino zdárně roste, navzdory svému neustálému zvracení.

středa 6. dubna 2016

Co psát...

Ano ano, co psát. Že jsem zavřená doma už skoro měsíc? Aneb neštovice se u nás zastavily na návštěvu.

První kolo Meluzína. Parádně klidný průběh. Pupínků pár. No a necelých 14 dní od Meluzíny je tu kolo druhé a rovnou třetí. Kluci mají neštovice naráz. Průběh děs. I když, mohlo být ještě hůř, například teploty. Přesto jsem měla za sebou tři noci, kdy spánek bylo skoro sprosté slovo.

Teď už jsou kluci osypaní 7. den a i když vypadají děsně, tak se lepší. Pravda, začínají mít rýmu a kašlat.

Přežívám jen díky Castle seriálu a Castle knihám a své jedovatosti. Ano ano, děti si musí vystačit samy. Chuť si s nimi ještě hrát fakt nemám. Sem tam tedy postavím něco z kostek, zahraju si pexeso nebo Dobble a tím moje aktivita s dětmi hasne.

Relaxovat a čistit hlavu chodím stále na pole dance a běhat. Letos se mi konečně podařilo zaběhnout 10km. V pondělí byl ten den, kdy se mi běželo tak dobře, že jsem hlavě poručila, aby neprotestovala a zaběhla jsem si 10km. Ano ano, musím poručit hlavě. Vím, že fyzicky mám i na víc, ale hlava je líná. Škoda, že nedokážu poručit hlavě, abych neustále nepřemýšlela nad tím, kdo se má líp, kdo je štíhlejší, chytřejší apod.

Hezké jaro všem.

pátek 4. března 2016

Castle

Nu, bez mučení přiznávám, že ač mám doma skoro sedmiměsíční mimino a pár hodin denně taky Meluzínu a Mumína, tak většinu času se mi daří trávit zcela neaktivně, sedavě, flákavě a asi bych našla další spoustu synonym pro sledování seriálu. :-) Je to tak, i pořádkumilovná matka tří dětí se může zapomenout.

Castle mě pohltil. :-) Když bych se vrátila v čase zpět, tak to bude tak 13 nebo možná 14 let zpět, co jsem objevila Stargate. Ouuuuuaaaach, RDA v hlavní roli! Od té doby mě tak moc žádný seriál nechytl. Ani Farscape (ačkoliv Claudia Black je prostě k sežrání!), ani Firefly (Morena Baccarin je taky pořádná kost, haha), ani BSG (Tricia Helfer mě ve snech pronásledovala, blonďatá kráska, ach).

Až teď. Teď, když mám na starost celkem akční mimino a jeho dva starší sourozence, kteří nejenže neposedí, ale ani tu pusu  nezavřou.

Už před šesti lety mi o tomto seriálu psal kamarád BE. Že pokud mám ráda Nataha Filliona, tak je s ním nový seriál na Primě. Žel v tu dobu ho vysílali pro mě naprosto v nemožný čas a to někdy po desáté večer. To Meluzína chodila spát kolem 21h a já s ní. Čili Castle jsem zasunula někam kamsi, kde mohl trčet a nebýt vyhrabán nebýt toho, že milá Prima občas hýbla časovou osou ve vysílání jiného seriálu. Ehm. Místo činu Hannover. Ne, nezbláznila jsem se, jen mám ráda různé (a to i německé) kriminálky. A takhle občas v čase začátku Hannoveru běžel Castle. No co už, telku nevypnu, když mimino stejně usnulo. A tak teď už je to tak, že civím každou volnou chvilku na počítači od začátku, v TV pak plynule pokračuju v tom, co jsem sledovat začala.

A díííky, dííííky milý Krrrábe (já vím, že to čteš, chacha), že mé nadšení a stesky zároveň, čteš. :-) Ten seriál je prostě, prostě, prostě... FANTASTICKÝ. :-) A já jsem ráda, že ho mám s kým sdílet.


Nu, Mojík zdárně roste, leze! (kabely, braňte se!), Mumín svůj čas dělí mezi koleje a mašinky a hraní Dobble (se mnou nejvíc... jojo, i mezi čučením na seriál stíhám hrát, občas teda vyhrát:-)), Meluzína pak většinu času věnuje tomu, jak mě a BE přivést k šílenství. K tomu mě občas porazí v pexesu, v Dobble (uaaaa, ale to je tím mladým mozkem, žejo!) a tak nějak se mi tu daří i udržet jakýs takýs pořádek, i když ve chvíli, kdy uklízím, mám pocit, že bych spíš mohla nasávat nové a nové díly.

Tolik od nás.

Hm, kdepak mám sluchátka, abych ostatní nerušila tím fantastickým seriálem.

Btw.... Co Nathan, ale Stana Katic... Aaach. Já vážně netuším, jestli někdy dospěju. :-D

středa 3. února 2016

Kašel nás našel

Už asi někdy v listopadu. To poprvé Mumín obdržel antibiotika. Rozhodně ne po prvním zakašlání, ale po třech týdnech kašle. 10 dní jsem do něj vpravovala Fromilid, který zajídal lentilkami. Lék sám o sobě je sladký, ale má odporný hořký "ocas," což jsem na vlastní jazyk vyzkoušela.

Takže listopad. Prosinec byl ve znamení dobrání antibiotik a absentování ve školce. V lednu se tam už hnal s nadšením, aby tam týden pobyl a začal kašlat. Vydržel chodit tři necelé týdny. Minulou středu se pozvracel, ve čtvrtek se ohříval na 39,2 stupně a kašlal. V sobotu večer začal kašlat a nepřestal ani ráno, ani dopoledne. Dráždivý neproduktivní kašel trvající.... no pořád. Návštěva pohotovosti, jednorázově podané kortikoidy. Naprosto k ničemu. V pondělí ráno doktorka, průdušky sice pořád čisté, ale ten kašel děsivý. A tak opět náš kámoš Fromilid, tentokrát jen na šest dní. Celé pondělí se opět ohříval na 39 stupňů, spal a probouzel se jen proto, aby plakal. Zvládla jsem to s ním sama a bez léků na horečku, jen s vlažnou sprchou.

Mojík huráááááááá, po skoro čtyřech týdnech nekašle!!! Ano ano, i to mimino si kašlalo. Průdušky čisté, i když kašel zněl dost hrozivě. Bez léků zvládnuto.

A konečně se dostávám ke mně. Já jsem bohužel po skoro čtyřech týdnech kašlat nepřestala. Začali jsme spolu svorně s Mojíkem. Jsou dny, kdy zakašlu jednou, dvakrát a pak takové, kdy začnu kašlat v noci a dám si pěknou kašlací hodinku a pokračuju přes den. Takový super den je dnes.

Meluzínino dvoutýdenní pokašlávání nestojí za řeč, BE nezdolně zdráv. Zatím se nám na něj nic prsknout nepodařilo. Ale asi aby mu to nebylo líto, že nic nemá, tak se na horách bacil o naše auto a má nádherné oční víčko. Takové pěkné fialové, avon i oriflame by takové barvy záviděli.

Meluzína a BE byli na necelé tři dny na horách, Meluzína se pilně učí na lyžařském výcviku od školky, tak své dovednosti jela prubnout a prohloubit jinam. BE prý si stihnul taky zalyžovat.

Kašlalové zdraví a přejeme všem zdraví!


PS: Jsem zamilovaná a štve mě, že nemám štěstí!  >>>Omnifera<<<  Až se proklikáte ke Gabrielovi, tak pochopíte, aaaaaach.
Ale aspoň Temelucha vlastním. Ještě toho Gabriela, Cassiela, Ramiela...  No nic, jdu dál snít o tom, jak udělám banku a pak si počkám na případné prodeje těch krasavců.