Velký krok

Velký krok kupředu se udál nejmladšímu. Od 1.12. začal navštěvovat dětskou skupinu. Musí. Já se od 1.1., no tedy 2.1. 2018, vracím do práce.

První tři hodiny zvládl na výbornou. Byl chválen. Že je chytrý!!! Aha!

V pondělí už pobrekával, asi ho vyděsil větší počet dětí. Včera jsem s učitelkami nestačila mluvit a dneska řval hned při vstupu do třídy. Tvrdá matka vysmahla rychlostí namydleného blesku.

Buď je to tím, že je třetí nebo je to tím, že je satanáš, srdce mně fakt nekrvácelo a do práce se těším. Zatím jen částečný úvazek. Ono se uvidí, jak to bude, protože samozřejmě satanáš už v pondělí přinesl domů rýmu. :-(

Děti se těší na Vánoce. Já o dost méně. Asi už dávno ve mně umřelo to dítě, které se těšilo. Co jsem máma, nedokážu si je užít. :-(
Ale snažím se to dětem tolik nekazit. Včera jsem jim koupila výzdobu do oken, o víkendu budeme péct perníčky. U nás doma se perníčky nikdy nepekly.

Komentáře

  1. U mě ta radost z Vánoc pomalu přichází... Neměla jsem je dřív ráda. Teď jsem si to nastavila jinak... "Nic nemusím" a hned si je líp užívám :-D.

    OdpovědětVymazat
  2. Gábi: Já toho v zásadě nijak moc nemusím, jen prostě mě nebaví ani ježíškovat. Hlavně před Vánoci před deseti lety zemřela babička, před třemi táta. Já bych si ty Vánoce asi nejlíp užila někde mimo a sama.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Díky za komentář.