Prázdniny zdárně končí

Bylo to krásné a bylo toho dost. Bojový plán na prázdniny jsme vymýšleli už v lednu. A dá se říct, že vše klaplo. Až na tenhle poslední týden, který tak nějak visel ve vzduchu, ale co už, podělili jsme se nakonec o dovolenou. Já první tři dny, BE zbytek. Na příští rok už mám mlhavou představu, jak s prázdninami naložíme.

První týden prázdnin jsme strávili v Beskydech na kolách. Parta, se kterou už BE několikero takových akcí absolvoval, mě přijala mezi sebe pěkně. Ubytování příjemné, okolí koukatelné. Jen ten tříkilometrový kopec k chatě by to chtělo příště vymazat. Párkrát jsem se totiž projevila jako herodesova hodně blízká příbuzná. Děti po výletě na koupaliště plakaly, že ten kopec nevyjedou a tak podobně a místo povzbuzení herodesova příbuzná ječela, že ať neštvou, teď skuhrají, na chatě si dají deset minut odpočinku a pak budou do deseti večer plni energie. No samozřejmě to tak bylo, ale mohla jsem být i tak chápavá matka.
Kolik jsme nachodili a najezdili nevím, ale už jen prvním 30km výletem děti najely tolik, co za dosavadní ježdění na kole neujely.
Bylo to prima, takže za rok zas.

Jak bylo to krásné teplíčko přes léto (a to fakt není ironie, já si to užívala), tak nás Shárinka (náš VW) často vozila na koupaliště. Nejsme hogo fogo, ale z naší části města do části města s koupalištěm je to auto nejlepší. Znám své skuhraly dobře. Lidí spousta, ale vždy se tak pěkně rozprostřeli. I jsem si několikrát stihla zaplavat v plaveckém bazénu. Mou  kariéru plavkyně zařízl pak zánět močových cest a další vedra, protože pak v srpnu už plavecký bazén okupovali i lidi, co neměli extra zájem prohlubovat své plavecké schopnosti a tak se akorát pletli.

Na konci července si známá odvezla na 8 dní Meluzínu k sobě na chatu. Já si stihla odskočit do Prahy potkat několik přátel.
Meluzína se vrátila spokojená a opálená.

V srpnu jsme měli odjet na pět dní k bráchovi stanovat. Mají velkou zahradu, kočku, psa a dle fotek si koupili nový nafukovací bazének, když starý pes prokousl. No, nový prokousl taky. Takže přivítání se neslo asi v tomto duchu "ať v tom bazéně moc necákají, ať se o něj neopírají." Přiznávám, že mě to poněkud naštvalo a ještě v průbehu pondělí jsem se pevně rozhodla, že kotvy zvedneme už ve čtvrtek a ne až v pátek. Meluzína a Mumín atmosféru asi nevnímali, ovšem Mojík ano a začal se počůrávat. Moje nervová soustava explodovala ve čtvrtek dopoledne. Nakonec jsem ale přežila do 16h odpoledne, kdy jsme se rozloučili. Uf, nikdy více. Meluzína i Mumín si tedy stanování užili, ale to je raději příště vezmu do kempu.
Před tím čtvrtkem byla ještě středa a tu jsme strávili v Mirákulu. Mám to tam ráda. Opět jsme byli až do zavíračky.

A pozor, velká věc. Všechny 3 děti byly na dvě noci (no, necelých 48h) u tchánovců. Doma byl neuvěřitelný klid.
Meluzína od půlky týdne pak na fotbalovém soustředění a chlapci v institucích.

A je tu závěr měsíce. Ty tři dny dovolené s Meluzínou mě stály docela dost peněz (nové šaty, kniha), ale tak co už, hlavně když má dítě radost.

Teď tu mám naprosto báječný klid a pohodu, protože BE odjel s dětmi ke svojí babičce. Pravda, ráno jsem musela na odběr krve a na cévní na kontrolu, zítra zubařka na druhém konci města, ale i tak, je tu KLID. :-)

Mojíka čeká v pondělí nástup do školky, kam chodí Mumín. 8 měsíců, kdy jsem začala pracovat na částečný úvazek, uteklo neskutečně rychle. Stejně tak tím pádem utekl 9 měsíční pobyt Mojíka v dětské skupině. Drobet se mu tam obměnily tety za tu dobu, ale namísto jedné přišel strejda. A strejda je bůh. Co řekne strejda, to platí. :-) Mojíka si strejda taky oblíbil a vůbec nechápal, když jsme mu občas o Mojíkovi vyprávěli, že mluvíme o tom báječném chlapečkovi. Ano, Mojík se ve třech letech skvěle přetvařuje. Ve skupině, u tchánů hraje andílka, doma se mění na satana.

A konečně se dostávám k závěru. Mě od pondělí čeká nástup na plný úvazek. A docela náročné září. Ale o tom snad se rozepíšu na konci září. Snad.