středa 28. února 2018

Operace bez legrace

Mám přesně týden po operaci křečových žil. Laserem. Metodou EVLT, přičemž doteď jsem se nenamáhala zjistit, co ta zkratka znamená.

Třetí těhotenství moje tělo poznamenalo celkem dost viditelně. V létě 2016 jsem se odvážila zajít na cévní. Verdikt zněl, že mně už nepomůže sklerotizace, ale operace. V létě 2017 jsem se po roce odvážila (po kontrolním utz za týden přijďte, ehm) zase na cévní. Doktor mně řekl možné termíny. Na klasiku objednává na podzim 2018! A
a na laser na březen 2018.

Noha mě bolí i bez zátěže, tak jsem se rozhodla, že risknu ten laser. V říjnu jsem si zavolala a řekla, že teda laser. Termín 21.2. 2018. Tak jsem zajásala, že to je za chvíli.

A tak jsem se dostavila na polikliniku. Přijala mě sestra, která na mě vše vychrlila takovou rychlostí, že jsem si dovolila otázku. "Vždyť jsem vám to teď řekla. Nerozumíte česky?" Kdyby to řekla s úsměvem a jakože mile, ale tohle byla silná šleha. Já asi chodím na operace denně, žejo. Moje jediné zkušenosti s příjmem jako pacientem na pokojík jsou jen 3 porody.

Paní na pokoji byla po výkonu a řekla mně, že se nemám bát. Mylně si vyložila můj výraz. Já se nebála. Další paní dovezly sestry. Ty dvě se shodly, že pohoda a že kdyby to věděly, tak se vyspí. Já spala dobře.:-)

Naběhl doktor s úsměvem, vyfotil si moji nohu, nakreslil tam pár piškvorek a už tu byla sestra, která mě odvedla na sál.

Lehla jsem na lůžko, dala každé sestře jednu ruku (tlak, kanyla) a doktorovi nohu. Celou ji nažlutil desinfekcí. Sestra mně napíchla oblbovák. Byla to sranda. Jak po pár deci bez bolehlavu. Doktor mně na utz říkal, co mám vidět (prdlajs), sestry za mnou řešily nějakou akci a najednou se doktor zeptal, jestli chci vidět žílu, co vytáhl. Být při smyslech, odmítla bych, já ale kývla. Tak za chvilku mně ukázal dvě do V spojené špagety s omáčkou. Když jsem mu řekla, že to jsou tedy špagety, tak podotkl, že makarón, že jsou duté.:-)

Za chvilku mně natáhly sestry punčochu a odvezly na pokojík. Obě paní už šly domů s doprovodem.

Já psala BE, že teda to mám za sebou a točí se mně hlava. Na 11h mě měl vyzvednout. Nooo, jenže po mně operoval nějakého chlapa a ten mu dal zabrat. Oblbovák zatím vyprchal, 2x jsem stačila jít na WC, vypít litr vody. A bylo tu 12:15. Doktor donesl papír, zkontroloval, zda přes polštářky a punčochu neprosakuje krev a byla jsem propuštěna.

S BE jsme se prošli na druhou zastávku a pak frčeli domů. V noze mě solidně píchlo, že se mně podlomila.
Stoupání do čtvrtého patra byl adrenalin s neohýbací nohou.

Převzala jsem od dědy Mumína a šla se prolívat vodou, carem a pochodovat po bytě.:-)

Teď je týden po operaci, na noze mám modřinu (varování, dám fotku;-), tak nedám, páč ona se zobrazuje hned u náhledu a nechci čtenáře děsit), za kterou se mně doktor při pondělní kontrole 2x omluvil. Asi není úplně standardní, byť mě na modřiny upozorňoval.

Jo a celá ta sranda stála 12 000 Káčé.

PS: Mám takovou hrůzu z narkózy, že jsem ty peníze raději za ten laser dala.

Foto zde.:-)
http://www.imagebam.com/image/522198765540743

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Klobúk dolu:-)
Ja po troch deťoch, tiež kŕčové, už sa to lekárom nezdá, ale keď to neriešili skôr, tak som bojovala behom...teraz mám už aj deformované lýtko, bolesti žiadne.

danialexi řekl(a)...

Mě už noha bolela pořád a i endokrinoložka mně doporučovala to řešit. Ta laserová operace byla opravdu pohoda. Jedné z těch paní bylo 60 let s říkala, že lituje, že nešla dřív.