úterý 9. ledna 2018

Je to tady

2.1. jsem slavnostně odpíchla průchod vrátnicí a zamířila si to za šéfem. No samozřejmě jsem ho nenašla u něj, ale o pár kanclů vedle. Dal mně klíče, šel se mnou do mojí nové kanceláře. Ano ano, mám kancl sama pro sebe. Kolega ji dokonale vybílil, nechal mně tam čtyři tužky a jednu propisku. Ta už dopsala, ještě že jsem si koupila novou. Jestli kdy nějakou budu fasovat, to se neví. Chlapík, který se o takové věci stará nemá čas a ještě na mě mluví stylem "co jako sakra chcete."

Přístup do počítače jsem získala po pouhých třech dnech. To by se možná dalo napsat jako zázrak pro rok 2018. Pravda, chybí mně stejně přístup na jeden server, kde bych mohla najít i nějaké materiály k budoucí práci.

Dítě ve školce v pohodě spí a jelikož si nikdo nestěžoval, tak se asi i chová slušně. Doma se tak ovšem nechová. Nejen doma. Dnes v Mumínově školce se zachoval tak, že na něj dlouho kolemkoukající nezapomenou.

Opět jsem se pokoušela o výhru v losování o šátek. Jako tradičně jsem neuspěla. Kdyby měl člověk aspoň štěstí v lásce, když už nemá ve hře. Achjo.

Pokouším se v hlavě lovit nějaké to pozitivno. Lovím, zatím lovím, třeba něco najdu.

Žádné komentáře: