Můj milý blogový občasníčku
S překvapením zjišťuju, co návštěv se tu mihlo a on jen BE. No tak nic.
Je vidět, že blog odráží přesně to jak žiju: nezajímavě.
Takže nezajímavě. Na čtyři dny tu byla návštěva z MSK. Stihli jsme tradiční Kočičí hrádek, procházku k venkovní tělocvičně vylepšenou fňukáním dětí, že je to daleko. Podívali jsme se do Mirákula. Tam se mně líbilo, ještě tak, kdybych si před rokem nepořídila mimino, to bych si bývala Mirákulum užila jinak.
---vsuvka--- Pro většinu lidí život s miminem nekončí, pro mě je cestování s miminem naprosto příšerné. Zvláště když dítě i v necelém roce zvrací, je hlučné asi jako pět starších dětí dohromady, musí chtít prozkoumat pusou naprosto všechno (proč tohle ti starší nedělali???). Neustále vyžaduje moji pozornost, takže už mě přestaly zvát na večeře dámy tu z hřiště. No jo, co bych chtěla, když si, já hlupice, pořídím třetí dítě. ---konec vsuvky---
Ke konci měsíce června jsem si udělala výlet do stověžaté matičky vlakem. Dalo se to. Jen ty české dráhy, jen ty české dráhy... A to jsem je vždycky víceméně bránila, žlutovlaky opovrhovala... Žel ČD se prostě nesnaží.
---vlaková vsuvka--- Pro zajímavost. Neměla bych cestovat jako jednotlivec s dětmi do šesti let sama. Takže teda za to jedno dítě zaplatím, co na tom, že teda to poslední bylo v šátku. Jen 9kč, jak mně řekla paní. Nojo. Co je zajímavé, na cestu do Prahy a zpět nikdo platit nepožadoval a že by si i za to zlevněné jízdné přišli na víc jak 9Kč. ---konec vlakové vsuvky---
Děti si teda jinak pobyt u kamarádky užily, i tu cestu vlakem, kterou jsme v Kolíně přerušili a zbytek cesty se vezli vozem. Mám nebo nemám pomlčet o tom, že na vůz jsme čekali hodinu před kolínským nádražím a mezitím Pendolino odfrčelo, protože ti šikovní pánové závadu opravili rychleji než za 40min, jenže to já už byla s dětmi venku. Příště, pokud nějaké bude, se na ostatní cestující vykašlu a prostě děti ve vagonu pro matky s dětmi do 10 let nechám dělat, co uznají za vhodné a ne je pacifikovat na sedadlech a mimino v šátku a nakonec vystoupením, protože avizovaných 40min ve stojícím vlaku bych mimino prostě neudržela a ty starší nejspíš taky ne. Hm, kolik z těch 245Kč propadlo do chřtánu ČD?
(ještě vsuvka pro chytráky, kteří vědí, že mám příště jet RJ... ten byl v časech, které jsem potřebovala, obsazený, samozřejmě i to jejich úchvatné šestimístné dětské kupé)
Přestala jsem běhat. Nějak mně to nešlo. Zajímá mě tak, jak asi dopadnu v září na závodě, na který jsem se přihlásila a taky iniciativně zaplatila. No někdo být poslední musí.
Chodím s miminem plavat. Doma ve vodě se projevoval nadějně, ve velkém bazénu už to není žádná sláva. Holt vydra se narodila jen jedna. Že prý každé dítě je jiné. Bohužel.
Nějaké pozitivum na závěr by to chtělo. Śednou mi vlasy, křečové žíly bolí a je jich víc, tloustnu na místech, kde jsem nikdy netloustla, pořád jsem nesáhla na nový zákon o HZS, nesáhla jsem na španělštinu ani angličtinu (duolingo nepočítám, to je spíš tak pro smích, alespoň učení angličtiny pro česky mluvícího), s poledance skončím, nějak mě nebaví, že na mě křičí skoro o deset mladší holka, která má natrénováno. Takže to je to pozitivní. Jo vlastně, jedno pozitivum! Vyhrála jsem draw na šátek Omnifera. Jo výhra rovná se, možnost zakoupit ho, takže ta sranda stála... No raději nenapíšu, nakonec skončím u toho, že to stejně není pozitivum. Šátek je to ale krásný, světle modrý, jako moře (kam se nikdy nedostanu). Jsem tedy majitelkou čtyř krásných šátků navržených češkou, vyrobených v Česku.
Je vidět, že blog odráží přesně to jak žiju: nezajímavě.
Takže nezajímavě. Na čtyři dny tu byla návštěva z MSK. Stihli jsme tradiční Kočičí hrádek, procházku k venkovní tělocvičně vylepšenou fňukáním dětí, že je to daleko. Podívali jsme se do Mirákula. Tam se mně líbilo, ještě tak, kdybych si před rokem nepořídila mimino, to bych si bývala Mirákulum užila jinak.
---vsuvka--- Pro většinu lidí život s miminem nekončí, pro mě je cestování s miminem naprosto příšerné. Zvláště když dítě i v necelém roce zvrací, je hlučné asi jako pět starších dětí dohromady, musí chtít prozkoumat pusou naprosto všechno (proč tohle ti starší nedělali???). Neustále vyžaduje moji pozornost, takže už mě přestaly zvát na večeře dámy tu z hřiště. No jo, co bych chtěla, když si, já hlupice, pořídím třetí dítě. ---konec vsuvky---
Ke konci měsíce června jsem si udělala výlet do stověžaté matičky vlakem. Dalo se to. Jen ty české dráhy, jen ty české dráhy... A to jsem je vždycky víceméně bránila, žlutovlaky opovrhovala... Žel ČD se prostě nesnaží.
---vlaková vsuvka--- Pro zajímavost. Neměla bych cestovat jako jednotlivec s dětmi do šesti let sama. Takže teda za to jedno dítě zaplatím, co na tom, že teda to poslední bylo v šátku. Jen 9kč, jak mně řekla paní. Nojo. Co je zajímavé, na cestu do Prahy a zpět nikdo platit nepožadoval a že by si i za to zlevněné jízdné přišli na víc jak 9Kč. ---konec vlakové vsuvky---
Děti si teda jinak pobyt u kamarádky užily, i tu cestu vlakem, kterou jsme v Kolíně přerušili a zbytek cesty se vezli vozem. Mám nebo nemám pomlčet o tom, že na vůz jsme čekali hodinu před kolínským nádražím a mezitím Pendolino odfrčelo, protože ti šikovní pánové závadu opravili rychleji než za 40min, jenže to já už byla s dětmi venku. Příště, pokud nějaké bude, se na ostatní cestující vykašlu a prostě děti ve vagonu pro matky s dětmi do 10 let nechám dělat, co uznají za vhodné a ne je pacifikovat na sedadlech a mimino v šátku a nakonec vystoupením, protože avizovaných 40min ve stojícím vlaku bych mimino prostě neudržela a ty starší nejspíš taky ne. Hm, kolik z těch 245Kč propadlo do chřtánu ČD?
(ještě vsuvka pro chytráky, kteří vědí, že mám příště jet RJ... ten byl v časech, které jsem potřebovala, obsazený, samozřejmě i to jejich úchvatné šestimístné dětské kupé)
Přestala jsem běhat. Nějak mně to nešlo. Zajímá mě tak, jak asi dopadnu v září na závodě, na který jsem se přihlásila a taky iniciativně zaplatila. No někdo být poslední musí.
Chodím s miminem plavat. Doma ve vodě se projevoval nadějně, ve velkém bazénu už to není žádná sláva. Holt vydra se narodila jen jedna. Že prý každé dítě je jiné. Bohužel.
Nějaké pozitivum na závěr by to chtělo. Śednou mi vlasy, křečové žíly bolí a je jich víc, tloustnu na místech, kde jsem nikdy netloustla, pořád jsem nesáhla na nový zákon o HZS, nesáhla jsem na španělštinu ani angličtinu (duolingo nepočítám, to je spíš tak pro smích, alespoň učení angličtiny pro česky mluvícího), s poledance skončím, nějak mě nebaví, že na mě křičí skoro o deset mladší holka, která má natrénováno. Takže to je to pozitivní. Jo vlastně, jedno pozitivum! Vyhrála jsem draw na šátek Omnifera. Jo výhra rovná se, možnost zakoupit ho, takže ta sranda stála... No raději nenapíšu, nakonec skončím u toho, že to stejně není pozitivum. Šátek je to ale krásný, světle modrý, jako moře (kam se nikdy nedostanu). Jsem tedy majitelkou čtyř krásných šátků navržených češkou, vyrobených v Česku.
Omnifera Morava Serenity velikost 3
Omnifera Wings of Desire Manakel velikost 6
Omnifera Wings of Desire Temeluch velikost 5 (má láska, je prostě úžasný)
Omnifera Wings of Desire Furlac velikost 6
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.