Chtěla bych najít čtyřlístek pro štěstí
Opravdu moc chtěla a darovala bych ho osobě, kterou vysloveně nemiluju, ona mě nejspíš taky ne, ale ta osoba je už 10 let moje příbuzná a štěstí nebo spíš rovnou zázrak potřebuje.
V pondělí se mi podařilo rozpárat nárazník u mondíka. Byla jsem z toho tak hotová, že pro mě musel BE dojet do CR a pak odřídit zpět.
V úterý byl mondík odvezen do opravny a ve středu jsem si pro něj šla.
Byl mi svěřen i přes to, že jsem mu tak ublížila. Tentokrát cesta v pohodě.
U doktorky jsem se o své nehodičce zmínila a ona nad tím mávla rukou, že to je prostě nesoustředěnost, po porodu normální. Já bych teda raději soustředěnost zpět.
Letrox mi snížila a naštěstí každý den celou piluli. Po porodu jsem si musela na papír poznamenat, kdy brát půlku, kdy celý a každý den jsem se dívala do kalendáře a pak na papírek.
Cesta domů proběhla v čiré pohodě, chlapečci pěkně spali. U Mumína mě to moc nepotěšilo.
Parkovala jsem u sloupku (viz níže nějaký příspěvek), ale dala jsem si pozor. Představa, jak nový nárazník křápnu o sloup, mě vyděsila natolik, že raději auto čouhá víc než kdy jindy.
Děti si konečně dotáhly ze školky nějakou tu rýmečku a kašlíček, takže je mám dneska doma, namísto výletu k babičcce a dědovi. Babička s dědou ale přijedou na chvíli za nimi.
Bohužel rýmu chytl i Mojík. U něj mě to docela děsí, nevím, co s takovým miminem. Hleny mu zvesela tečou do krku a on se dáví a doma se mu navíc blbě usíná a těžko můžu jít s ním na půl hodiny ven. Jsem matka příšera, ale děti se doma bojím nechat. To jsou pak chvíle, kdy zoufale toužím po zahradě nebo aspoň lodžii jako má mamka. Lodžii má totiž dlouhou, takže kočár by se pohodlně vešel a mohl by i jezdit, čímž by se splnilo usínání venku.
BE si burčákuje a přijede až zítra. Což mi nevadí, sama jsem souhlasila, ať jede. Ale já fakt občas nechápu chlapské myšlení, kdy místo nějakého povzbuzení mi popřeje pevné nervy. Ech, kde je mám vzít. Spíš bych čekala něco ve smyslu "myslím na tebe" nebo "jeeeej, no tak to je na prd" a ne "pevné nervy." Ale možná tomu nerozumím a pevné nervy znamená to, co jsem psala, že bych četla ráda já.
V pondělí se mi podařilo rozpárat nárazník u mondíka. Byla jsem z toho tak hotová, že pro mě musel BE dojet do CR a pak odřídit zpět.
V úterý byl mondík odvezen do opravny a ve středu jsem si pro něj šla.
Byl mi svěřen i přes to, že jsem mu tak ublížila. Tentokrát cesta v pohodě.
U doktorky jsem se o své nehodičce zmínila a ona nad tím mávla rukou, že to je prostě nesoustředěnost, po porodu normální. Já bych teda raději soustředěnost zpět.
Letrox mi snížila a naštěstí každý den celou piluli. Po porodu jsem si musela na papír poznamenat, kdy brát půlku, kdy celý a každý den jsem se dívala do kalendáře a pak na papírek.
Cesta domů proběhla v čiré pohodě, chlapečci pěkně spali. U Mumína mě to moc nepotěšilo.
Parkovala jsem u sloupku (viz níže nějaký příspěvek), ale dala jsem si pozor. Představa, jak nový nárazník křápnu o sloup, mě vyděsila natolik, že raději auto čouhá víc než kdy jindy.
Děti si konečně dotáhly ze školky nějakou tu rýmečku a kašlíček, takže je mám dneska doma, namísto výletu k babičcce a dědovi. Babička s dědou ale přijedou na chvíli za nimi.
Bohužel rýmu chytl i Mojík. U něj mě to docela děsí, nevím, co s takovým miminem. Hleny mu zvesela tečou do krku a on se dáví a doma se mu navíc blbě usíná a těžko můžu jít s ním na půl hodiny ven. Jsem matka příšera, ale děti se doma bojím nechat. To jsou pak chvíle, kdy zoufale toužím po zahradě nebo aspoň lodžii jako má mamka. Lodžii má totiž dlouhou, takže kočár by se pohodlně vešel a mohl by i jezdit, čímž by se splnilo usínání venku.
BE si burčákuje a přijede až zítra. Což mi nevadí, sama jsem souhlasila, ať jede. Ale já fakt občas nechápu chlapské myšlení, kdy místo nějakého povzbuzení mi popřeje pevné nervy. Ech, kde je mám vzít. Spíš bych čekala něco ve smyslu "myslím na tebe" nebo "jeeeej, no tak to je na prd" a ne "pevné nervy." Ale možná tomu nerozumím a pevné nervy znamená to, co jsem psala, že bych četla ráda já.
H. myslím na tebe, uzdrav se prosím.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.