Vzpomínková... prázdniny a tábory

Ráno jsem otevřela dveře na balkon a dýchl na mě vzduch. A pro mě zvláštně voněl. Jako sprnový prázdninový čas, jako doba, kdy jsem jezdila na tábory.

Zpětně hodnotím tábory jako prima věc, líbilo se mi tam, projela jsem jich několik, ale vždy to byly dvě stejné party.

A ten vzduch dneska ráno voněl přesně tak, jako když jsem vylézala na táboře ráno ze stanu, v sandálech jsem šlápla do ranní rosy, ptáci cvrlikali a slunce se na nás smálo. Ostatní lezli podobně. Pak byla rozcvička (jak bych takovou potřebovala denně doma) a pak umýt, uklidit a hurá na snídani. Úklid mi nikdy nedělal problém, ale slunce jsem měla na stanu málokdy, prase snad nikdy. :-)

Zato brácha, ten prasátkoval dost často. Jeden tábor ale sluníčkoval. Bydlel totiž s klukem, co si na pořádku zakládal a prostě to slunce na stanu chtěl, tak byl ochotný uklízet i za mého bratra.

Tenhle tábor, Přemilov, ten byl u řeky Chrudimky, kde jsme se i chodili koupat. Museli jsme mít cvičky (většinou, některé holky měly takové gumové zářivé sandálky, která já děsně záviděla), abychom si nezničili nohy o kameny a bůhvícoještě. Taky se chodilo rýžovat zlato do vzdáleného potoka.
A taky jsem milovala noční hry a různé orienťáky. Vůbec běhací soutěže byly to pravé pro mě. Žel diplomy mi chybí. Mamka mi je kdysi všechny vyhodila. :-( Přiznávám, že mě to dodnes mrzí, protože dřív nebyly normálně k dispozici foťáky, aby měl člověk kvanta památek, tak aspoň ty diplomy. Mám už jen vzpomínky. Některé živé, něco mlhavé.

A chtěla bych to zažít znova. Myslím, že o leccos jsou děti v téhle moderní době ochuzené. Jak já milovala čekání při nástupu, jestli budu mít pohled od našich nebo od babičky, jestli nepřišel balík. :-)

Fakt je, že diplomy nediplomy, tu vůni, kterou jsem cítila dneska ráno a která mi tak připomněla moje krásné dětství, tak tu mi nikdo nevezme.