Pohádkový les
Rok se s rokem sešel a my vyrazili na Pohádkový les. Tedy... Loni byl v rámci Dne dětí, letos se nekonal, nějaké problémy v OS. Ale nakonec se sdružení dohodlo a udělal Pohádkový les se jako rozloučení s prázdninami.
Po loňské tříhodinovce čekání než budeme moct vyrazit na trať, jsme pověřili dědu, ať děti zaregistruje, když už tam bude u stanoviště (hasiči). Nu, volal nám, registrace provedena asi pět minut po tom, co měla být spuštěna a čísla měly děti 65-68. Ale na trať se vyráželo celkem rychle. :-)
Trasa kratší a svižná. Děti mě překvapily v Pekle. Čerty je nestrašíme a přesto se bály a ani slovo neřekly. Tož to jsem nechápala tedy. Moje jindy užvaněné děti mlčely jak zařezané. A to jsme jim řekli, že jsou to jen převlečení lidé.
Bylo teplo, takže jsem katerogricky odmítla u Krkovičky opékat buřty. :-) Mumín to nejí, Meluzína by si vzala kousek a co já s tím pak. Potřebuju shodit ještě 7kg. :-D
Nejlepší byli loupežníci. To si tak člověk šel po poli a najednou vyskočili dva a "peníze nebo život." Děti se hoooodně zarazily, ale nakonec v pohodě, bez breku, úkol splnily.
U Sněhurky a trpajzlíků (sedm jich tedy nebylo) si Meluzína vybrala, že pomůže prát prádlo. Zírala jsem, jak se chopila trička a drhla ho na valše a pak pověsila. Valchu doma nemáme, tedy nevím, zda někdy viděla, jak se na ní pere.
Mumín slalomoval s kolečkem a soutěžil s trpaslíkem, kdo ten slalom projede první. No Mumín to fakt nevyhrál. :-)
Co mě zklamalo byly dárečky, které děti dostaly za splnění všech úkolů v lese. Loni si mohly samy vybírat, letos dostaly tašky a v nich sem tam něco. Opět se doma objevilo příšerné pískací kuře. Už jsem to loňské vyhodila a asi je nám souzené, páč Meluzína ho měla ve své tašce. Naštěstí tam měla i ucházející vějíř a skřipečky na vlasy, jinak by to snad obrečela. Mumína vůbec nezajímalo, co v tašce je. Ještěže tak. Měl tam totiž pouze takový podivný bublifuk a lopatku na písek. Loni ty hračky dětem organizátoři nutili, letos slabota. A to mám celkem skromné děti, páč Meluzína by si loni bývala odnesla pouze velkou lopatu a hrábě, Mumín nic. Takže jak jsem psala, hračky zklamaly hlavě mě.
Meluzína se ještě projela na koni.
Jo a taky jsem měla obě děti namalované. A jelikož letos se to platilo, tak tam nebyla fronta. :-) Autíčka též placená, ale koník zadarmo. Mumín svézt nechtěl.
Obří bonus tohoto dne. Meluzína a Mumín zůstali spát u tchánů, ještě se sestřenicí. To vám povím, že s Momíkem doma to byla pohoda lahoda. :-) Jo a Momík celý Pohádkový les, cestu tam i zpět, prospal (to, že pak moc nespí v noci, je věc jiná, že).
PS: Mumína jsem povolila malovat naposled. Páč ten řev při smývání, uaaaaa. Nene, nikdy víc, dokud nedospěje.
Po loňské tříhodinovce čekání než budeme moct vyrazit na trať, jsme pověřili dědu, ať děti zaregistruje, když už tam bude u stanoviště (hasiči). Nu, volal nám, registrace provedena asi pět minut po tom, co měla být spuštěna a čísla měly děti 65-68. Ale na trať se vyráželo celkem rychle. :-)
Trasa kratší a svižná. Děti mě překvapily v Pekle. Čerty je nestrašíme a přesto se bály a ani slovo neřekly. Tož to jsem nechápala tedy. Moje jindy užvaněné děti mlčely jak zařezané. A to jsme jim řekli, že jsou to jen převlečení lidé.
Bylo teplo, takže jsem katerogricky odmítla u Krkovičky opékat buřty. :-) Mumín to nejí, Meluzína by si vzala kousek a co já s tím pak. Potřebuju shodit ještě 7kg. :-D
Nejlepší byli loupežníci. To si tak člověk šel po poli a najednou vyskočili dva a "peníze nebo život." Děti se hoooodně zarazily, ale nakonec v pohodě, bez breku, úkol splnily.
U Sněhurky a trpajzlíků (sedm jich tedy nebylo) si Meluzína vybrala, že pomůže prát prádlo. Zírala jsem, jak se chopila trička a drhla ho na valše a pak pověsila. Valchu doma nemáme, tedy nevím, zda někdy viděla, jak se na ní pere.
Mumín slalomoval s kolečkem a soutěžil s trpaslíkem, kdo ten slalom projede první. No Mumín to fakt nevyhrál. :-)
Co mě zklamalo byly dárečky, které děti dostaly za splnění všech úkolů v lese. Loni si mohly samy vybírat, letos dostaly tašky a v nich sem tam něco. Opět se doma objevilo příšerné pískací kuře. Už jsem to loňské vyhodila a asi je nám souzené, páč Meluzína ho měla ve své tašce. Naštěstí tam měla i ucházející vějíř a skřipečky na vlasy, jinak by to snad obrečela. Mumína vůbec nezajímalo, co v tašce je. Ještěže tak. Měl tam totiž pouze takový podivný bublifuk a lopatku na písek. Loni ty hračky dětem organizátoři nutili, letos slabota. A to mám celkem skromné děti, páč Meluzína by si loni bývala odnesla pouze velkou lopatu a hrábě, Mumín nic. Takže jak jsem psala, hračky zklamaly hlavě mě.
Meluzína se ještě projela na koni.
Jo a taky jsem měla obě děti namalované. A jelikož letos se to platilo, tak tam nebyla fronta. :-) Autíčka též placená, ale koník zadarmo. Mumín svézt nechtěl.
Obří bonus tohoto dne. Meluzína a Mumín zůstali spát u tchánů, ještě se sestřenicí. To vám povím, že s Momíkem doma to byla pohoda lahoda. :-) Jo a Momík celý Pohádkový les, cestu tam i zpět, prospal (to, že pak moc nespí v noci, je věc jiná, že).
PS: Mumína jsem povolila malovat naposled. Páč ten řev při smývání, uaaaaa. Nene, nikdy víc, dokud nedospěje.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.