pondělí 31. srpna 2015

Pohádkový les

Rok se s rokem sešel a my vyrazili na Pohádkový les. Tedy... Loni byl v rámci Dne dětí, letos se nekonal, nějaké problémy v OS. Ale nakonec se sdružení dohodlo a udělal Pohádkový les se jako rozloučení s prázdninami.

Po loňské tříhodinovce čekání než budeme moct vyrazit na trať, jsme pověřili dědu, ať děti zaregistruje, když už tam bude u stanoviště (hasiči). Nu, volal nám, registrace provedena asi pět minut po tom, co měla být spuštěna a čísla měly děti 65-68. Ale na trať se vyráželo celkem rychle. :-)

Trasa kratší a svižná. Děti mě překvapily v Pekle. Čerty je nestrašíme a přesto se bály a ani slovo neřekly. Tož to jsem nechápala tedy. Moje jindy užvaněné děti mlčely jak zařezané. A to jsme jim řekli, že jsou to jen převlečení lidé.

Bylo teplo, takže jsem katerogricky odmítla u Krkovičky opékat buřty. :-) Mumín to nejí, Meluzína by si vzala kousek a co já s tím pak. Potřebuju shodit ještě 7kg. :-D

Nejlepší byli loupežníci. To si tak člověk šel po poli a najednou vyskočili dva a "peníze nebo život." Děti se hoooodně zarazily, ale nakonec v pohodě, bez breku, úkol splnily.

U Sněhurky a trpajzlíků (sedm jich tedy nebylo) si Meluzína vybrala, že pomůže prát prádlo. Zírala jsem, jak se chopila trička a drhla ho na valše a pak pověsila. Valchu doma nemáme, tedy nevím, zda někdy viděla, jak se na ní pere.
Mumín slalomoval s kolečkem a soutěžil s trpaslíkem, kdo ten slalom projede první. No Mumín to fakt nevyhrál. :-)

Co mě zklamalo byly dárečky, které děti dostaly za splnění všech úkolů v lese. Loni si mohly samy vybírat, letos dostaly tašky a v nich sem tam něco. Opět se doma objevilo příšerné pískací kuře. Už jsem to loňské vyhodila a asi je nám souzené, páč Meluzína ho měla ve své tašce. Naštěstí tam měla i ucházející vějíř a skřipečky na vlasy, jinak by to snad obrečela. Mumína vůbec nezajímalo, co v tašce je. Ještěže tak. Měl tam totiž pouze takový podivný bublifuk a lopatku na písek. Loni ty hračky dětem organizátoři nutili, letos slabota. A to mám celkem skromné děti, páč Meluzína by si loni bývala odnesla pouze velkou lopatu a hrábě, Mumín nic. Takže jak jsem psala, hračky zklamaly hlavě mě.

Meluzína se ještě projela na koni.

Jo a taky jsem měla obě děti namalované. A jelikož letos se to platilo, tak tam nebyla fronta. :-) Autíčka též placená, ale koník zadarmo. Mumín svézt nechtěl.

Obří bonus tohoto dne. Meluzína a Mumín zůstali spát u tchánů, ještě se sestřenicí. To vám povím, že s Momíkem doma to byla pohoda lahoda. :-) Jo a Momík celý Pohádkový les, cestu tam i zpět, prospal (to, že pak moc nespí v noci, je věc jiná, že).


PS: Mumína jsem povolila malovat naposled. Páč ten řev při smývání, uaaaaa. Nene, nikdy víc, dokud nedospěje.

Žádné komentáře: