Jak to jde

Jde to. Nevěřila bych tomu, ale jde to. Být třikrát máma, mít tu tři děti a zvládat to! Ano jo, fandím si, Momimu jsou dnes teprve dva týdny (teprve? dva? to přeci není možné, že to tak letí :-( ) a prozatím se poplácám po rameni, jak to zvládám.

Zatím jsem tedy ještě nezvládla jít se třemi ven. Obvykle když už bych jít chtěla, jsou starší zabraní do her a mně je líto je odtrhávat, když si hrají.
U Mumína vedou stále vláčky. Na chrudimské pouti (kteroužto já proflákala v porodnici a doteď je mi to líto) mu BE koupil tři nové vláčky, takže je neustále nacpaný u kolejí a jezdí a vypráví si.
Meluzína je poslední dobou princezna, případně rovnou Elsa a pak si oblíbila moji barbínu a staví jí z kostek domek.

Hormony prozatím se mnou netřískají tolik, co u Meluzíny. To jsem fakt šestinedělí probrečela a profňukala a vzpomínala na to, jaké bylo těhotenství, porod. Teď si taky vzpomínám, hlavně na to, jak jsem při té poslední půlhodinové jedné velké kontrakci řekla sestrám, aby manželovi vzkázaly, že tohle je teda rozhodně moje poslední dítě. :-) Někde zezadu za mojí hlavou se ozvalo "stejně nemáme na větší auto." Byl tam, asi tak na tu půl hodinu, ale pomoct jsem chtěla výrahradně od sester. Já mám prostě chlapa na sále hlavně na to, aby pak fotil. :-)

Co o Momíkovi. Za těch 14 dní, co je na světě, hodně naspal, pláče opravdu jen při nějakém nepohodlí nebo když mu nejde usnout. Už se moc těším, až mi dneska kamarádka vrátí šátek, protože když mu nejde usnout, tak by se mi moooc hodil. Je to velký doblijón a taky mu nejde odříhnout. Meluzína neříhala, Mumín s tím neměl problém, Momík chce a nejde mu to. Opravdu legrační, jak je každý jiný. :-)

A teď čísla. Přibrala jsem 19kg jako u Mumína. Aktuálně mám dole 11, těch osm bude tvrdý oříšek k rozlousknutí, ale já to dám. Už se těším na pravidelný pohyb. Předevčírem jsem zkusila udělat kliky, kolik jich dám. S bídou tři. Po šestinedělí se na sebe vrhnu, to by bylo, abych se nedostala do formy. :-)

Díky všem za gratulace a chválu Momíka.