neděle 7. června 2015

Těhotenství

Asi si zaslouží krátký příspěvek. Třetí... Číslo tři dlouho bývalo mým oblíbeným číslem, ani nevím proč, ale bylo.

O třetím dítěti jsem drze mluvila už po druhém (ne zrovna super) porodu. A vydrželo mi to skoro rok. Pak se naučil Mumín chodit, škodit, dohromady s Meluzínou mě připravovali o rozum, že jsem pomalu odpočítávala dny do práce. A pak nastoupila Meluzína do školky a doma byl klid.

Tedy klid... Ten první půlrok byla spíš doma než ve školce, ale stejně to bylo znát. A mně se opět vloudila myšlenka na třetí. Přiznávám, že nebýt jistého matkoserveru, asi by mi ty tři na mysl nikdy nepřišly.

A tak je to tu, mimino se v břiše hemží někdy až dost neskutečně. Dneska asi pořádá diskotéku nebo nějaké náročné cvičení, protože to je auuuuu. Polohu jsem si určila naprosto špatně, dle ultrazvuku je správně hlavou dolů a vystrkuje tak na mě (a Meluzínu, tu boule na břiše ohromě baví) zadek. :-)

Zatím se mi stále dobře dýchá, v zásadě i dobře chodí i sem tam popoběhnu. Nahoře teda už dost přes 10kg. :-( Vím, že je shodím, ale stejně mě to štve, stejně jako moje slabá vůle vyhýbat se sladkostem.

Včera jsme s dětmi absolvovali dětský den na prosluněném fotbalovém hřišti. Stín téměř nikde. Dvě hodiny jsem přežila, ale doslova jsem pak děti prosila, že už bychom mohli jít. Mumín byl ochotný až potom, co spadl z klouzačky nafukovacího skákacího hrádku. Hrádek byl fakt hrádek, klouzačka sotva dva metry na délku, na výšku sotva metr a fakt nechápu, jak mohl spadnout. Meluzína odmítala jít, sundala boty a běhala si bosa (povoluji velmi ráda). Pak běhala i se sestřenicí pod zavlažovadlem stadionu.

Dnešní den jsem se odmítala výrazně hýbat. Nakonec jsme odpoledne šli jen na zmrzlinu. A jen tak jsem nabídla Mumínovi, zda chce zmrzlinu. Nejí to, vždycky odmítne. Tedy moje překvapení bylo dost znatelné, když řekl, že zmrzlinu chce. Dostal míchanou mini. Olíznul ji několikrát, spíše to měl jako doplněk, takže dojídal BE. :-)

Ještě jsme dnešek využili k prohánění pračky. Všechno prádlo uschlo. Když jsem pak v pozdním odpoledni sundávala zbytek ze šňůr, všimla jsem si dole na trávě nějakého oblečení. Zkoumala jsem ho z té naší výšky a přišlo mi, že naše to být nemůže. Teď večer jsme se tak dívali z balkonu, ukázala jsem BE ten kus oblečení, ten taky nepoznával. Meluzína se musela podívat taky, jednou mrkla a hned poznala svoje šaty. BE si tak udělal výlet dolů pro šaty. Jejich případná ztráta by Meluzínu hodně mrzela. Jsou růžové a dostala je. Uuuuuf, jsem moc ráda, že ta naše holčička je tak zvědavá. Její zvědavost zachránila šaty.

1 komentář:

Mirka řekl(a)...

Moc blahopřeju ke třetímu miminku. Holčička je šikulka. Kolikrát mě děti při skládání prádla říkají čí jsou které ponožky protože si to nepamatuju :-D :-D