Na skok na jih

Všichni jezdí na dovolenou a hodně lidí na jih. No tak my taky. Jen se jaksi nepočítám mezi horních nevímkoliktisíc a na zahraniční jižní dovolenou fakt nemáme, takže naše dovolená byla na jihu Čech.

Původně jsem šmejdila po jihu Moravy, ale nakonec jsem zvolila penzion kousek od Prachatic.
Koneckonců Prachatice znám. Mám tam příbuzné.

První dojem
Kdybych na něj měla dát, jsem v tu ránu doma. Přijeli jsme po čtyřhodinové cestě a penzion zavřený, nikde nikdo. Dětem to teda bylo jedno, protože okamžitě vlétly na trampolínu a pak na skluzavku, do domečku a na písek.
Naštvaně jsem volala na číslo napsané na ubytovacím poukazu. S pánem jsme si moc nerozuměli neb špatný signál. Jaké bylo jeho překvapení, že tam mají lidi, tedy nás. A že prý jsou v ČB a dorazí tak za hodinu a půl až dvě.
Popletli náš příjezd o den. My správně, oni špatně. Pak mi volala paní, že ať vydržíme, už jedou. Nemohla jsem si prostě odpustit být naštvaná. Navíc se pak spustil pořádný lijavec.

No ale dorazili, pomohli nám s taškami a byli jsme ubytovaní, i tříchodovou večeři (jak bylo inzerováno) jsme dostali.

Další dojmy
Penzion příjemný, skoro v lese. Žel počasí nepřálo. V pondělí zataženo, větrno, nic moc. Dopoledne kešky. Pořádný výstup do krpálu. Ani tréning do čtvrtého patra bez výtahu mi nepomohl a funěla jsem jak... jak mašinka Tomáš. :-) Asi je znát ten osmý měsíc těhotenství? Po poledni výlet do Českých Budějovic. Naše děti nezajímá nějaká Černá věž či náměstí. Naše děti zajímal žvanec, ale chápu je. Tak jsme poobědvali v Globusu. Nikdy jsem tam nejedla, tohle bylo poprvé. A pochutnala jsem si. Mumín taky. Hovězí guláš s pěti knedlíky. Poprvé jedl z velkého talíře, poprvé vidličkou. Nejdřív ho to málem rozbrečelo, že nemá svou oblíbenou modrou misku, ale pustil se do toho a BE nestačil lačně sledovat, jak jídlo do synáčka padá. Guláš totiž chtěl pro sebe BE, pro Mumína jsem rozhodla řízek a brambory.

V úterý počasí krásné, takže výlet do Zoo Ohrada. Mám tuto zahradu moc ráda. Pořád ji vylepšují a nestačila jsem zírat, jak je krásnější a krásnější. Dětem se též líbila. Hlavně krmení koz a přilehlé hřiště.

I kešku jsme stačili odlovit.

Středeční dopoledne poznamenané unavenou Meluzínou. Nedivila jsem se. Prakticky celé úterý prochodila a téměř moc nejedla. Ona vůbec toho moc nesní a přitom energie vydává za dva. Mumín jí tak za tři, ale energie vydá stejně nebo za čtyři. :-)
Tedy až po poledni jsme vyráželi směrem Třeboň. Od mojí mamky jsme měli doporučenou řízkovou restauraci (http://www.rizekprespultalire.cz/) a tak jsme tam zamířili rovnou autem. Cedule nás krásně navedly. Projeli jsme tak kus Třeboně. Alespoň nějak jsem se mohla podívat. Děti jsou sice zvyklé chodit, ale jen takové pokoukání a pocourání bez cíle je nebaví. Jídlo VÝBORNÉ, obsluha rychlá a příjemná, děti využily hřiště u restaurace. Jsem moc ráda, že bylo hezky.
Po obědě pěškocesta na Cestu kolem Světa za 50 minut. :-) Tedy výlet lodí. Meluzína se těšila, nedávno totiž byla se školkou na našem parníku, tak věděla, že na lodi je to prima.
Ještě před naloděním jsme pozorovali kachny a kapry, kteří byli krmeni chlebem. Dětem se cesta po rybníku líbila. V rámci možností byly hodné. To tedy znamená, že neseděly na místě, neustále chodily do podpalubí a pak zase nahoru na palubu.
Potom zmrzlina (Mumín začal jíst zmrzlinu, wow) a pak zase zpět na penzion.

Ve čtvrtek už dopoledne pršelo, byli jsme pozvaní k mým příbuzným. Nejprve čaj, pak odlov kešky v Prachatickém hospicu. Je tam moc krásná zahrada. Děti nadšeně krmily kapry koi. Já se zkoušela bavit s papouškem Alexandrem velkým. :-)
Po obědě jsme vyrazili na další kešky a procházku Prachaticemi. Dětem jsem ukázala i sluneční hodiny, které sice nic neukazovaly, ale obě moje děti milují čísla.

Páteční den bych si poznačila velkým černým puntíkem. Měly být přeháňky. No tak jak se to vezme. Jeli jsme do Českého Krumlova, chtěla jsem Meluzíně ukázat zahrady. Do zahrad jsme došli za mírného deště. Děti se vyfotily u fontány a pak se přihnal slejvák a kroupy. Když se slejvák odehnal, tak jsme sešli dolů pod zámek a marně jsme hledali akvárium. Adresu jsme našli, žel tam nic. Tedy dali jsme se na ústup. Cestou k parkovišti se přihnal další slejvák okořeněný blesky. Mumín vyčerpaný a promočený usnul v promočeném kočáru, my ostatní jsme mokří doťapali k autu. V autě jsem se zavřela v kufru s dětmi (aaach, miluju tě, náš kombíku mondíku) a pracně je převlékla do suchého. Sebe ne, na sebe jsem náhradní oděv nevzala. Bohužel Mumín si z Krumlova dovezl suvenýr ve formě hnusné rýmy a kašle. Jako jediný promoklý nechodil. :-( A bohužel na golfky nemám pláštěnku (tedy už je aspoň objednaná).

Sobota tak nějak proflákaná, nakonec s výletem na oběd na jistotu do Globusu. Bývala bych si zašla do nějaké restaurace, ale znám své děti, takže nebudu riskovat ostudu. A pak cestou zpět odlov kešek v Prachaticích a objevení hřiště, takže děti spokojené.

Večer jsem poseděla chvilku s holčinou, kterou znám přes matkoserver a která mi víceméně doporučila tenhle penzion. Moc ráda jsem ji poznala.

A v neděli po snídani odjezd.

Děti chválím, opět čtyřhodinovou cestu zvládly skvěle a to Mumín spal jen hodinu (díky té rýmě).

Ubytování jsme měli s polopenzí (Mumín zdarma bez nároku na stravu a lůžko), takže jsem se docela nacpávala u snídaní a pak na večeři. Moc pěkně se zvyklo na servírované jídlo (nemuset ho vařit, umývat nádobí... no vítej dnešní realito, že). Přibrala jsem dvě kila. V pátek se sestra na gynekologii asi zblázní. Mno... Ona to shazovat nebude, že.

 Tady u nás moc šneků děti nepotkají, tak se zastavovaly u každého a chtivě pozorovaly. :-)

Výhled z okna našeho pokoje.