Lepší
Ucho je lepší, dneska od odpoledne mám pocit, že skoro už slyším normálně.
Ještě dopoledne jsem neslyšela skoro nic. Doktor do ucha kouknu, proměřil, udělal sluchový test a že v pořádku. Jen já pořád špatně slyšela. Tak jsem absolvovala ještě audio vyšetření. Mumín na mém mobilu zatím sledoval Mašinku Tomáše.
Zajímavé bylo, že ty slaboučké tóny na audiu jsem slyšela na obě uši perfektně, jakmile jsem vylezla z budky, tak jsem zase slyšela prd.
Doktor mi předepsal sprej do nosu, nikdy jsem ten název neviděla/neslyšela (Tinkair), ale zabralo to. Po skoro 14 dnech urputné rýmy smrkám jen tak jednou do hodiny. Jupííííí. Budu moct fungovat. Teda jen tak, jak mi dovolí začínající osmý měsíc a vedra.
Mumín sice neměl žádnou ošklivou reakci na Priorix, ale opět přestal chodit na velkou. Takže bych si snad raději odbyla pár dní teplot, pupínků, než tyhle nervy. Už ani švestkový lák nezabírá. :-( Motivace taky nula. :-(
Meluzína byla dnes se školkou na výletě v Častolovicích. Učitelka říkala, že byli i uvnitř zámku a že tam byla fantastická průvodkyně. Meluzína se vrátila spokojená.
Jen když jsem si ji vyzvedávala, tak ještě spala. V půl třetí. Paní učitelka mi vysvětlila, že se pozdě vrátili. Dvě holčičky se snažily Meluzínu probudit, když viděly, že pro ni jdu a nic. Já se snažila, nakonec ji musela probudit učitelka a Meluzína zírala jak pověstná vyvoraná myš. :-) Pak se mě ptala, zda jsem doma neudělala nějakou dobrůtku (obvykle touží po pudinku, bábovce apod.). No neudělala, teplo mě docela ochromovalo. Slíbila jsem zmrzlinu a tu Meluzína ráda.
Po zmrzce jsme se ještě šli projít, Mumín v kočáře usnul. Došli jsme k řece. Chtěla jsem jen juknout na kachny, kachny spíš jukaly na nás. Jsou neskutečně oprásklé. Jen jsme zastavili na trávě, okamžitě byly u nás a dožadovaly se nějakých dobrot. Dostaly křupky.
Mumín se pak probudil u nás na hřišti s "príma" náladičkou. Vytrvale chtěl jít domů a pouze se mnou. Já byla ráda, že se BE vrátil ze služebky a myslela jsem, že na chvilku pobydu ještě venku, když se mi udělalo lépe a pod stromem bylo fajn, a nic. Tak jsme holt šli domů.
Jo a za týden ve středu se dozvím, zda se Mumín dostal do školky.
Ještě dopoledne jsem neslyšela skoro nic. Doktor do ucha kouknu, proměřil, udělal sluchový test a že v pořádku. Jen já pořád špatně slyšela. Tak jsem absolvovala ještě audio vyšetření. Mumín na mém mobilu zatím sledoval Mašinku Tomáše.
Zajímavé bylo, že ty slaboučké tóny na audiu jsem slyšela na obě uši perfektně, jakmile jsem vylezla z budky, tak jsem zase slyšela prd.
Doktor mi předepsal sprej do nosu, nikdy jsem ten název neviděla/neslyšela (Tinkair), ale zabralo to. Po skoro 14 dnech urputné rýmy smrkám jen tak jednou do hodiny. Jupííííí. Budu moct fungovat. Teda jen tak, jak mi dovolí začínající osmý měsíc a vedra.
Mumín sice neměl žádnou ošklivou reakci na Priorix, ale opět přestal chodit na velkou. Takže bych si snad raději odbyla pár dní teplot, pupínků, než tyhle nervy. Už ani švestkový lák nezabírá. :-( Motivace taky nula. :-(
Meluzína byla dnes se školkou na výletě v Častolovicích. Učitelka říkala, že byli i uvnitř zámku a že tam byla fantastická průvodkyně. Meluzína se vrátila spokojená.
Jen když jsem si ji vyzvedávala, tak ještě spala. V půl třetí. Paní učitelka mi vysvětlila, že se pozdě vrátili. Dvě holčičky se snažily Meluzínu probudit, když viděly, že pro ni jdu a nic. Já se snažila, nakonec ji musela probudit učitelka a Meluzína zírala jak pověstná vyvoraná myš. :-) Pak se mě ptala, zda jsem doma neudělala nějakou dobrůtku (obvykle touží po pudinku, bábovce apod.). No neudělala, teplo mě docela ochromovalo. Slíbila jsem zmrzlinu a tu Meluzína ráda.
Po zmrzce jsme se ještě šli projít, Mumín v kočáře usnul. Došli jsme k řece. Chtěla jsem jen juknout na kachny, kachny spíš jukaly na nás. Jsou neskutečně oprásklé. Jen jsme zastavili na trávě, okamžitě byly u nás a dožadovaly se nějakých dobrot. Dostaly křupky.
Mumín se pak probudil u nás na hřišti s "príma" náladičkou. Vytrvale chtěl jít domů a pouze se mnou. Já byla ráda, že se BE vrátil ze služebky a myslela jsem, že na chvilku pobydu ještě venku, když se mi udělalo lépe a pod stromem bylo fajn, a nic. Tak jsme holt šli domů.
Jo a za týden ve středu se dozvím, zda se Mumín dostal do školky.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.