Na mateřské/rodičovské dovolené... Dovolené?

Minulou neděli dostala ta moje dovolená nový rozměr. Svědilo mě ucho, pak zalehlo a přestala jsem na něj slyšet. Nadějně jsem šla spát s tím, že se vzbudím a budu normálně slyšet. Neslyšela jsem. Do toho se mi trochu hlava motala, tak jsem sbalila synáčka (toho času kašlajícího, rýmujícího, týden po očkování Priorixem) a šla jsem zkusit ORL doktorku jen o kus dál než chodím s dětmi. Osm lidí v čekárně, od pohledu nepříjemná sestra a já raději zavelela ústup.

Po dvanácté hodině jsme se opět vydali na cesty. Tentokrát na to orl, kam chodím s dětmi (bohužel v pondělí a středu mají od 12h). Naivně jsem si myslela, že doktorka jukne, řekne, že je to zalehlé od rýmy, mám pár dní počkat a finíto. Nikoliv. Zánět zvukovodu, vyfasovala jsem dvoje kapky a buď ve čtvrtek nebo v pondělí na kontrolu (v pátek tam nejsou). Kapala jsem poctivě a změna žádná, takže ve čtvrtek ráno dítě na kočár a hurá na orl. Tam mě doktor opravdu nepotěšil. Zvukovod pěkný, čistý, bez známek zánětu, zato středouší vypadá nedobře. Holt antibiotika.

A teď k tomu dovolenkování... Já si dovolenou představuju jinak a ne courat po doktorech a lékárnách. Takže léky. Prvně jsem zkusila lékárnu v poliklinice. Tam se mi magistra omluvila, že nemají, že by museli objednat, jestli mi nebude vadit si zajít jinam. Tak nevadí, kousek od baráku je lékárna Dr.Max, tak jsem šla tam. Magistra zírala do monitoru, pak mi řekla, že moje antibiotika nemají, silnější nejdou půlit a objednat mi ta moje nemůže, že je výpadek ve výrobě. Ať se domluvím s doktorem na jiných. Na což jsem poznamenala, že jsem těhotná, že těch jiných asi moc výběr nebude. Tak se jen smutně pousmála a nazdar. S povzdechem jsem tlačila kočár směr poliklinika, že si je teda nechám objednat (pokud to půjde). Pak mě napadla ještě lékárna na Benešovce. Je malá, myslím, že se sotva uživí, ale pořád tam je. A tam... voilá... Měli můj cefzil 250mg. Málem jsem se úlevou rozplakala. Ucho mě bolelo, bylo mi vedro, neslyšela jsem, z nosu mi teklo a při představě, jak obcházím lékárny v okolí se mi dělalo mdlo.

Takže konečně domů a vzít si antibiotika. Teď, co píšu, v uchu píchá, neslyším na něj, rýmu hnusou mám pořád (cibulový sirup ani diviznové kapky nezabírají), motá se mi hlava.

A teď malá vsuvka.
Od pondělních zhruba tří hodin odpoledne synáček plakal, že ho bolí bříško. Tož občas to říká, teď nebyl už skoro druhý den na wc, tak jsem si říkala, od toho. K tomu viróza (kterou jsme oba chytli až po tom jeho očkování :-/), tak snad se prospí na noc a bude fajn. Nikoliv. Celou noc probrečel a volal !auuuuuiiiiii, bolí bríško" (takhle to říká). Takže úterní ráno a hurá k obvodní, ať ho raději prohlédne. U doktorky si nechal v klidu poslechnout srdíčko, juknout do krku. Ale už si nenechal sáhnout na břicho. Ječel, zatínal ho. Tedy doktorka vypsala žádanku na dětskou chirurgii, aby mu udělali ultrazvuk. Pro jistotu, že když takhle kvílí, tak ona ho nevyšetří.
Ještě, že nemocnice je tak blízko od polikliniky i pěšmo. Sice do kopce, začlo poprchávat (neměla jsem žádnou pláštěnku), ale zvládla jsem to. V čekárně si v klídečku hrál. Břicho si nechal vyšetřit taky, i když zavíral oči a dával si na ně ruku, aby na doktorku a sestry neviděl. Když mu sáhly na zadek, že oměří teplotu, to byl řev. Vytiskly mi žádanku na ultrazvuk, vysvětlily kudy se k němu dostanu a řekly, ať se pak vrátím zpět.
Při čekání na ultrazvuk dítko usínalo. Jakmile nás zavolala sestra do kabinky, byl ve střehu. Při vyšetření jsem si připadala jak krotitelka šelmy. Ječel, zmítal se, plakal, že chce maminku (nevím teda ještě kterou, když já mu nestačila). Doktor se díval pečlivě, ale našel jen nějaké mírně zvětšené uzlinky, které jsou běžné u dětí s virózou.
Na chíře mi pak jen dala zprávu, vysvětlila co a jak. Dietní režim, čípek na vyprázdnění (s tím má synáček bohužel zkušeností víc než dost), léčit virózu.
Dítě usnulo a já už pomalu, stále polohluchá, polochcíplá z rýmy a kašle (smrkám krev, jako jen podotýkám, holt těhotenství) se plazila domů. Za odměnu jsem si koupila ořechové pečivo.

Doma jsem uložila dítě ještě spát, sama jsem se natáhla a dumala, jestli jako tohle je ta dovolená.

Dítě po čípku OK, krom toho, že pořád kašle jak když vykouří krabku denně. U mě změny žádné, ani po 4 prášcích antibiotik. Doktor mi ještě řekl, že zalehlé to ucho můžu mít klidně 2-3 týdny, fakt super.

Jen dodávám.... Zlaté porody, tam totiž člověk ví, že to brzo skončí. Rýmu mám od minulé středy (kašel taky tak nějak), ucho bude zítra slavit týden. 

Komentáře