Kladno
Poslední dubnový víkend jsme strávili na Kladně. Nevím, zda to tak říkají kladeňáci všichni, ale naši hostitelé ano.
BE má spolužáky z VŠ, což jsou manželé a P. byl mému BE na svatbě za svědka. Tenkrát jsme se tam s jeho paní J. shodly, že děti jsou zlo a my jako žádné mít nebudeme. Svoji holčičku porodila ještě o šest týdnů dřív jak já Meluzínu. :-) Druhá holčička je mladší od Mumína o sedm měsíců a jak jsem na tom celkově já lze vidět nad příspěvkem. :-)
Cesta byla naplánovaná tak, aby děti usnuly. Jelikož stále vstávají mezi půl šestou a šestou, Mumím leckdy i dříve, bylo jasné, že usnou najisto. Tříhodinovou cestu do Kladna přes kus Prahy jsme tak zvládli v pohodě. I když přiznávám, že Meluzína usnula až za Kolínem a do té doby mluvila a mluvila a mluvila. To mám trest za to, jak užvaněná jsem já.
Po příjezdu se moje dítka potřebovala protáhnout, takže vytáhla kolo a koloodrážedlo a drandila po chodníku.
Potom uvnitř jsme se přivítali, Meluzína s M. taky a hned se kamarádily. Malá E. se teprve probudila, tak z nás moc nadšená nebyla.
Po osvěžení, hlavně mém, jsme vyrazili na zmrzlinu a na kešky. Děti všechny kolmo. Tedy čistě kolmo jen Meluzína, ostatní koloodrážedla.
V sobotu nás hostitelé vyvezli do dolu Mayrau. Moc jsem si to neužila, protože Mumín jaksi není zrovna dítě, které zaujme jakési povídání. Šla jsem s ním ven na hřiště, po chvilce chtěl za Meluzínou, ale to už nešlo. Meluzíně jsem tedy na hřišti upletla věneček z pampelišek, Mumína jsem zabavovala foukáním bublin.
Druhou část prohlídky už jsme absolvovali i my dva, páč se šlo venku a jen sem tam se zalezlo do baráku.
Po obědě jsme vyrazili trochu do města. Prohlédli jsme si sluneční hodiny, bohužel fontána nefungovala. Pro děti lepší hřiště, takže v rychlém sledu tři za sebou, přičemž nejlepší bylo to s tobogánem. Meluzína se teda ještě málem přerazila na klouzačce. Potom jsme se před deštěm schovali do kavárny. Výborný tvarožník jsem si dala.
Děti si pak spořádaně hrály ještě na písku a projely se.
V neděli dopoledne jsme šli všichni postavit skřítkům domečky. Chuděrka M. si postavila moc krásný, žel její tatínek chtěl domek vylepšit, takže ten její rozboural. To bylo slziček. A já to chápu.
Nakonec nás zase déšť zahnal domů, takže oběd a poté rozloučení a opět tři hodiny cestou domů.
BE sice měl jasně vytyčenou cestu do Kladna, žel se pozapomněl zeptat, jak přesně přes Prahu z Kladna. Vytrvale ignoroval cedule na HK (to přeci nepotřebujeme, beztak to hodí na dálnici), až jsme se dostali do Holešovic, kolem Hlaváku, přes ÍPák a Nuselák až na Jižní spojku, kteréžto se BE chtěl vyhnout. Naštěstí byla neděle, jeli jsme z Prahy ven, tak průjezd hladký. Meluzína to prospala, Mumín okouzlen spoustou aut a tramvajemi. Cesta i s tou projížďkou Prahou zase tři hodiny.
Byl to moc prima výlet a jsme zváni zas.
Meluzína frčela už v nové autosedačce. A i když se obávám, že ji nebude mít kdo podědit (Mumín je kluk a podezřívám obyvatele břicha, že je taky kluk .-)), tak jsem ji nechala vybrat její oblíbenou barvu.
BE má spolužáky z VŠ, což jsou manželé a P. byl mému BE na svatbě za svědka. Tenkrát jsme se tam s jeho paní J. shodly, že děti jsou zlo a my jako žádné mít nebudeme. Svoji holčičku porodila ještě o šest týdnů dřív jak já Meluzínu. :-) Druhá holčička je mladší od Mumína o sedm měsíců a jak jsem na tom celkově já lze vidět nad příspěvkem. :-)
Cesta byla naplánovaná tak, aby děti usnuly. Jelikož stále vstávají mezi půl šestou a šestou, Mumím leckdy i dříve, bylo jasné, že usnou najisto. Tříhodinovou cestu do Kladna přes kus Prahy jsme tak zvládli v pohodě. I když přiznávám, že Meluzína usnula až za Kolínem a do té doby mluvila a mluvila a mluvila. To mám trest za to, jak užvaněná jsem já.
Po příjezdu se moje dítka potřebovala protáhnout, takže vytáhla kolo a koloodrážedlo a drandila po chodníku.
Potom uvnitř jsme se přivítali, Meluzína s M. taky a hned se kamarádily. Malá E. se teprve probudila, tak z nás moc nadšená nebyla.
Po osvěžení, hlavně mém, jsme vyrazili na zmrzlinu a na kešky. Děti všechny kolmo. Tedy čistě kolmo jen Meluzína, ostatní koloodrážedla.
V sobotu nás hostitelé vyvezli do dolu Mayrau. Moc jsem si to neužila, protože Mumín jaksi není zrovna dítě, které zaujme jakési povídání. Šla jsem s ním ven na hřiště, po chvilce chtěl za Meluzínou, ale to už nešlo. Meluzíně jsem tedy na hřišti upletla věneček z pampelišek, Mumína jsem zabavovala foukáním bublin.
Druhou část prohlídky už jsme absolvovali i my dva, páč se šlo venku a jen sem tam se zalezlo do baráku.
Po obědě jsme vyrazili trochu do města. Prohlédli jsme si sluneční hodiny, bohužel fontána nefungovala. Pro děti lepší hřiště, takže v rychlém sledu tři za sebou, přičemž nejlepší bylo to s tobogánem. Meluzína se teda ještě málem přerazila na klouzačce. Potom jsme se před deštěm schovali do kavárny. Výborný tvarožník jsem si dala.
Děti si pak spořádaně hrály ještě na písku a projely se.
V neděli dopoledne jsme šli všichni postavit skřítkům domečky. Chuděrka M. si postavila moc krásný, žel její tatínek chtěl domek vylepšit, takže ten její rozboural. To bylo slziček. A já to chápu.
Nakonec nás zase déšť zahnal domů, takže oběd a poté rozloučení a opět tři hodiny cestou domů.
BE sice měl jasně vytyčenou cestu do Kladna, žel se pozapomněl zeptat, jak přesně přes Prahu z Kladna. Vytrvale ignoroval cedule na HK (to přeci nepotřebujeme, beztak to hodí na dálnici), až jsme se dostali do Holešovic, kolem Hlaváku, přes ÍPák a Nuselák až na Jižní spojku, kteréžto se BE chtěl vyhnout. Naštěstí byla neděle, jeli jsme z Prahy ven, tak průjezd hladký. Meluzína to prospala, Mumín okouzlen spoustou aut a tramvajemi. Cesta i s tou projížďkou Prahou zase tři hodiny.
Byl to moc prima výlet a jsme zváni zas.
Meluzína frčela už v nové autosedačce. A i když se obávám, že ji nebude mít kdo podědit (Mumín je kluk a podezřívám obyvatele břicha, že je taky kluk .-)), tak jsem ji nechala vybrat její oblíbenou barvu.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.