neděle 12. dubna 2015

Letem světem

Blog skomírá. No jednak ho skoro nikdo nečte a když vím, že nečte, není moc chuti psát.

Přibyl mi v záhlaví nový metřík. Sama sobě i okolí slibuji, že poslední. :-)

Radost z očekávaného mimina zakalil fakt, že jsem našla pozitivní test v den, kdy jsme museli taťku nechat převézt do hospicu a za dva dny taťka zemřel. Ještě v hospicu jsem mu šeptala do ucha, že bude další mimino. Vůbec nevím, zda mě slyšel, moc doufám, že ano. Jen co tohle píšu, tak skoro pláču. Chybí mi a hlavně bude chybět mým dětem, moc.

Mohla jsem mít práci. Svou práci, ze které jsem odcházela před skoro pěti lety. Uf! Ale mám mimino, taky dobré ne? Teda ještě nemám.

Starší dětičky rostou a zlobí. Ale někdy jsou k "sežrání." To když přijde Meluzína ze školky, zabuší na dveře, Mumínovi se rozsvítí oči a žene otevřít dveře a mezi dveřmi se ti dva objímají, jak kdyby se neviděli sto let. Viděli se samozřejmě ráno, když Mumín mával Meluzíně při odchodu do školky.

Ad školka... Mumín nemá nejmenší šanci. Dobře jsem věděla, proč ho od půlky srpna přemlouvám, aby se narodil. Nu chlapec měl svou hlavu, jako se vším, tudíž se letos do školky nedostane. Letos je zápis dvoukolový a do druhého kola jdou právě děti narozené od 1.9. 2012 A budou se moct hlásit jen do školek, kde zbude místo. V té naší pochybuji, že zbyde, protože je celkem oblíbená a žádaná. Ale tak tréning se dvěma dětmi, přičemž jedno je mimino, už mám, tak to zvládnu levnou zadní, ne?

A svíčka je pro Kopretinu... 


Žádné komentáře: