Na hřiště

Včera jsem se rozhodla, že na hřiště tady chodíme moc často, že to chce změnu. Na internetovém deníku jsem viděla fotografie nových atrakcí na dopravním hřišti, tak jsem nalákala sebe a pak i děti, že odpoledne půjdeme tam.

Meluzína si ve sklepě vzpomněla, že vlastně vůbec nechce na kole, že pojedeme autobusem. Od autobusu to je stejně ještě taková procházka, tak mi to nevadilo (potřebovala jsem děti unavit a mít večer brzo klid). Už když jsme přicházeli, naštvala jsem se. Nové aktrakce pro jistotu obehnané páskou. Já byla zklamaná, dětem to bylo fuk.

Pak jsem se večer dočetla, že věž zůstane zavřená, aby dorostla tráva. Nevím teda kam, trávy všude dost a na konci října se hřiště zavře. O dvou letadlových prolízačkách ani slovo, že tam má něco dorůstat. Minigolf není tak úplně zdarma jak je inzerováno. Když jsem šla zapůjčit hůl a míček, paní chtěla dvě stovky vratné zálohy a doklad. Přiznávám, že na hřiště obvykle peníze nenosím vůbec, dokladovku taky ne (dobrá, to je moje mínus, že nemám občanku). Pěněženku jsem s sebou tedy tentokrát měla, ale obnos ne. Nakonec jsem vyhrabala ještě peníze z vesty a jediný doklad, který se mi zdál jako doklad, byl služební průkaz. Stačil. Paní mi pak říkala, že by jí stačila karta na MHD. Meluzína si tak konečně mohla zahrát minigolf. Docela jí to šlo. Mumín mínil záškodničit, ale díky zlé matce měl smůlu.

Nakonec tedy jsme si to užili všichni, Meluzína si vyzkoušela i šlapací auto.

Cestou zpět Mumín usnul. Tak jsme zamířili do chrámu konzumu a já si koupila na večer víno. Doufám, že na mě byl pěkný pohled. Matka se dvěma dětmi a jednou lahví vína. :-)