čtvrtek 30. října 2014

Je libo přizabít dítě?

Není třeba, ono se posnaží samo. :-(

O víkendu jsme navštívili babičku Moravskou. U babičky Moravské stojí na takové kovové konstrukci televize. Dle vzpomínek BE tam stojí hodně, hodně, hodně dlouho, že si to on vybavuje z dětství. Nikdy se nic nestalo. Čemuž věřím. Pak ovšem přišla na svět Meluzína.

Už od chvíle, co se naučila chodit, jsme prosili, aby pod tu konstrukci nelezla, nesahala na ni, prostě cokoliv s ní. Neposlouchala. A tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

Blížil se čas Večerníčka, BE přebaloval Mumína, já seděla na křesle, Meluzína běhala po pokoji a pak ji napadlo, že nejlepší bude se na tu televizi podívat pořádně zblízka. Tak se podívala. Bylo to pár vteřin, kdy do mého mozku dorazila zpráva "televize padá, konstrukce padá." Vylétla jsem z křesla a televizi zachytila, z gauče vylétl BE, aby zachytil konstrukci. Meluzína měla oči dvakrát tak velké a už spouštěla pláč. Bylo to hodně o fous a mně se doslova obrátil žaludek hrůzou. Fuj, není mi dobře i jen při vzpomínce.

Stranou jdou všechny kecy o neplácání. Prostě dostala pár plácanců přes zadek.


A asi jsem ještě nepsala o příhodě z konce srpna?

Kovové klepadlo u nás u hřiště. Meluzíny oblíbená atrakce. Chtěla mi ukázat, jak se nahne a u středové tyče se chytne. No tak nechytla. Podjely ruce, klepla o kov brada, kleplo čelo, v tom samém pořadí klep o zem. A samozřejmě řev.

Brada odřená, v puse krev, bála jsem se o zuby. Doma si vypláchla pusu, krev ze zubů zmizela, já tedy uklidněná, že zuby v pohodě. Nějak jsem zapomněla řešit, odkud tu krev má. Meluzína se uklidnila, poobědvala a pak zase řev. A ukazovala na bradu. Jako zlá matka jsem říkala, že na odřenině nemá co bolet a ať si toho řevu  nechá. Když takhle střídavě bulela asi čtvrt hodiny, tak jsem se pořádně podívala do pusy. Na vnitřním spodním rtu zhruba centrimetrová škuba. Aha, proto krev.

Přišel BE z práce, dávno uklidněná Meluzína se mu šla chlubit škubou v puse. BE si pečlivě prohlédl a naznal, že nějaký steh by škuba snesla.

Nakonec škuba snesla dva stehy.

Meluzína se pak chlubila, že má v puse mašličky (pan doktor jí řekl, že jí to pěkně zašije a udělá mašličky, vypadávací). Ani ne do týdne bylo po mašličkách.

Čekám, co se ještě milé Meluzíně podaí (ten píchanec klackem do oka jsem skoro zapomněla!). Mumín zatím jede pouze v modřinách.

Žádné komentáře: