neděle 13. července 2014

Oslava narozenin

Kamarádky syn bude mít narozeniny, jeho sestra už měla, oslava společná byla včera.

Těšila jsem se. Počasí moje těšení dost brzdilo, zvláště když ještě v sobotu dopoledne pršelo. Kamarádka snad ale měla objednáno, protože na oslavě svítilo slunce.

Řídila jsem. Po informaci, že nejprve bude zastávka v práci (= řízení po městě) jsem to chtěla vzdát. Na druhou stranu za rok a čtvrt se (doufáááááááám) vracím do práce a chci naklusnout v plné řidičské síle, takže musím trénovat i hloupé město. Takže dobré. Slovník dlaždiče jsem si procvičila až mimo město. Kamarádky mě uklidnily, ony mluví podobně. Milé.

Bylo krásně slunečno, Meluzína se zabavila s ostatními dětmi, Mumínovi ke štěstí stačily hračky a hlavně když mu děti daly pokoj. Meluzína mě  umluvila na bazén. Odolávala jsem dlouho, žel jiná kamarádka dětem povolila, takže jsem se skřípěním zubů povolila taky. Promodralé, až spíše fialové rty, žádná výjimka. Meluzíně ladily k fialovému kompletu i botám. Mumín se vody dožadoval taky, lezl i na schůdky, takže po hodině kvílení a odhánění jsem ho svlékla, BE namočil a to bylo řevu. A pak už dal pokoj. Voda samozřejmě z jednoho slunečného odpoledne vyhřátá nebyla.

Chvíli jsem taky stála v minibráně a bránila ji před dvěma hbitými hokejisty. No... Ani Brazílie na mě neměla! Ale hlavně, že kluci měli radost.

Taky děti soutěžily. U mě házely kroužky na tyčku a dostávaly razítko žáby. :-) Meluzína celkem rychle oběhla všechna stanoviště a u tety si mohla vybrat odměnu. Na výběr byly holčičí kabelčičky, zrcátko s hřebínkem, bublifuky, vodní pistolky. Meluzína zabrala žlutou vodní pistolku ve tvaru kobry. :-) Pistolka má celkem dostřel, na tři metry vzdáleného strejdu jsem se trefila. :-)

Stihla jsem do sebe naházet i buřt a pak jsem sebrala Mumína a zamířili jsme na nádraží. Statečně ťapal, cestou ukazoval na všechny značky a ptal se "co to je?" Před nádražím stál kamión, Mumín okouzleně volal "kamioooooo, kamioooooo, kamioooooo." Potom rázoval po nádraží a opakoval si kamioooo. Vysvětlila jsem mu, že stojí před nádražím, tak opakoval i slovo nádraží. On vůbec poslední dobou vše opakuje, bohužel opravdu vše. Vlak nás popovezl do vedlejšího města, kde už na nás čekala babička.

Meluzína a BE zůstali stanovat u tety na zahradě s několika dalšími. Pro Meluzínu to bylo poprvé, ostatní děti jsou zvyklé.
Dnes dopoledne za námi dojeli.

Byla to moc fajn oslava. Mrzí mě, že svým dětem tohle dopřát nemůžu, páč nemám zahradu. Mně se moc líbilo, jak se děti zabavily a byla tedy příležitost promluvit si v klidu s jinými dospělými.

Žádné komentáře: