Relax
Jelikož jsem nervák nervový, usoudila jsem, že nervy potřebují regeneraci. A pan manžel byl tak hodný a ujal se našich společných dětí, zatímco já vyrazila směr Praha. :-)
Místenky lístenky na vlak jsem si zakoupila týden předem s tajným doufáním, že je opravdu využiju. Nadešel den D. Tedy 27.6. ráno. Budík jsem si pro jistotu nařídila, co kdyby náhodou živý budík Mumín zaspal. Nezaspal. Vzbudil se v půl šesté (občas taky v pět, sem tam se stane, že AŽ v 6).
Žlutovlak měl mírné dvouminutové zpoždění, což se dalo. V Praze přistál v 8:15. Zakoupila jsem lupeny na MHD a hurá metrem na Kačerov. Tedy v plánu byla i Budějovická, žel moje děravá hlava si prostě nebyla schopná vybavit, odkud přesně 193 vyjíždí. Tedy Kačerov a 114. To se mi vzpomínalo... Do IKEM jsem se proplížila zadem od sklepa a po schodech z mínus dvojky jsem vyšlapala do čtvrtého patra. Však ve vlaku jsem se naseděla dost.
Přivítání se Sísou. A hned jsme šly na kafe. Kavárna tam za mých časů nebývala a myslím, že je to dobrý nápad, celkem pěkně vyvedená z kusu jídelny. Hodinový pokec, smích, vzpomínání. Další kroky na příjem. Přivítání s další kamarádkou, pozdravení se s ostatními bývalými kolegyněmi. A další hodinka (sem tam přerušená prací) povídání. Pak jsem byla pozvána na oběd. Joooo, pár známých tváří jsem zahlédla, takže po obědě ještě archiv. Pak zase za Sísou a nakonec za kamarádkou do jiné části budovy. Tam jsem si poslouchala békání muflonů, popovídala ještě s exskorotchánem a rozloučila se.
Sešla jsem jen o trochu níže do Thomayerky za exskorotchýní, tedy spíše skvělou kamarádkou. Dorazil ještě kamarád a tak jsme si seděli, povídali, smáli se. Měla jsem pocit, jak kdybych se z Prahy nikdy neodstěhovala.
A pak už hurá ke svému hostiteli. Po zbytek víkendu jsem si splnila to, proč jsem do Prahy jela - flákat se. Neděla jsem nic, jen zírala, povídala (spíše žvanila a žvanila a to já jako fakt umím), hrála deskovky (jako obvykle prohrávala :-)). V sobotu jsme se sešli ještě s další kamarádkou v Arkádách ve výborné Karlově pekárně. Jej, to bylo dobrot.
V neděli zase oběd a courání v IKEA. Měla jsem v plánu zakoupit pouze sušenky , brusinkový sirup a pivo pro manžela k svátku. A jak jsme tak procházeli, do cesty se vecpaly hodiny. A ty já potřebovala do kuchyně. Za 49Kč nekupteto, takže už visí a pěkně ukazují čas a já nemusím vykukovat z kuchyně na radiobudík, který taky občas zhasne, protože má špatné kontakty a pak abych hledala mobil, který má výbornou schopnost se schovat, když ho potřebuju. :-)
Ještě jsme v dešti zahlédli hasiče, nejspíše u dopravní nehody. Kolona vozidel byla dosti dlouhá a tak řidič ikeáckého busu udělal okružní jízdu (dle mapy po Pražském okruhu). Čímž jsme nestihli autobus, takže čekání na Čerňáku vylepšené deštěm.
Potom zastávka v Mekáči (ouuuuu, když takovýhle úlet si dovolím tak jednou ročně no) a na sedmou už na náhradní autobus, moc pěknou tramvají na hlavák a následně rozloučení a já odfrčela žluťáskem domů. Přijel včas, autobus k nám jsem stihla. Příjemný relaxovací víkend jsme s manželem zakončili pivním přípitkem a já neodolala ochutnávce domácího kváskového žitného chleba (pekl pan manžel).
PS: Jakože se vyspím, když mě nebudí děti. V sobotu jsem se stejně vzbudila v sedm a v neděli mě v osm vzbudili dělníci rozbíjející panely mezi tramvajovými kolejemi.
Místenky lístenky na vlak jsem si zakoupila týden předem s tajným doufáním, že je opravdu využiju. Nadešel den D. Tedy 27.6. ráno. Budík jsem si pro jistotu nařídila, co kdyby náhodou živý budík Mumín zaspal. Nezaspal. Vzbudil se v půl šesté (občas taky v pět, sem tam se stane, že AŽ v 6).
Žlutovlak měl mírné dvouminutové zpoždění, což se dalo. V Praze přistál v 8:15. Zakoupila jsem lupeny na MHD a hurá metrem na Kačerov. Tedy v plánu byla i Budějovická, žel moje děravá hlava si prostě nebyla schopná vybavit, odkud přesně 193 vyjíždí. Tedy Kačerov a 114. To se mi vzpomínalo... Do IKEM jsem se proplížila zadem od sklepa a po schodech z mínus dvojky jsem vyšlapala do čtvrtého patra. Však ve vlaku jsem se naseděla dost.
Přivítání se Sísou. A hned jsme šly na kafe. Kavárna tam za mých časů nebývala a myslím, že je to dobrý nápad, celkem pěkně vyvedená z kusu jídelny. Hodinový pokec, smích, vzpomínání. Další kroky na příjem. Přivítání s další kamarádkou, pozdravení se s ostatními bývalými kolegyněmi. A další hodinka (sem tam přerušená prací) povídání. Pak jsem byla pozvána na oběd. Joooo, pár známých tváří jsem zahlédla, takže po obědě ještě archiv. Pak zase za Sísou a nakonec za kamarádkou do jiné části budovy. Tam jsem si poslouchala békání muflonů, popovídala ještě s exskorotchánem a rozloučila se.
Sešla jsem jen o trochu níže do Thomayerky za exskorotchýní, tedy spíše skvělou kamarádkou. Dorazil ještě kamarád a tak jsme si seděli, povídali, smáli se. Měla jsem pocit, jak kdybych se z Prahy nikdy neodstěhovala.
A pak už hurá ke svému hostiteli. Po zbytek víkendu jsem si splnila to, proč jsem do Prahy jela - flákat se. Neděla jsem nic, jen zírala, povídala (spíše žvanila a žvanila a to já jako fakt umím), hrála deskovky (jako obvykle prohrávala :-)). V sobotu jsme se sešli ještě s další kamarádkou v Arkádách ve výborné Karlově pekárně. Jej, to bylo dobrot.
V neděli zase oběd a courání v IKEA. Měla jsem v plánu zakoupit pouze sušenky , brusinkový sirup a pivo pro manžela k svátku. A jak jsme tak procházeli, do cesty se vecpaly hodiny. A ty já potřebovala do kuchyně. Za 49Kč nekupteto, takže už visí a pěkně ukazují čas a já nemusím vykukovat z kuchyně na radiobudík, který taky občas zhasne, protože má špatné kontakty a pak abych hledala mobil, který má výbornou schopnost se schovat, když ho potřebuju. :-)
Ještě jsme v dešti zahlédli hasiče, nejspíše u dopravní nehody. Kolona vozidel byla dosti dlouhá a tak řidič ikeáckého busu udělal okružní jízdu (dle mapy po Pražském okruhu). Čímž jsme nestihli autobus, takže čekání na Čerňáku vylepšené deštěm.
Potom zastávka v Mekáči (ouuuuu, když takovýhle úlet si dovolím tak jednou ročně no) a na sedmou už na náhradní autobus, moc pěknou tramvají na hlavák a následně rozloučení a já odfrčela žluťáskem domů. Přijel včas, autobus k nám jsem stihla. Příjemný relaxovací víkend jsme s manželem zakončili pivním přípitkem a já neodolala ochutnávce domácího kváskového žitného chleba (pekl pan manžel).
PS: Jakože se vyspím, když mě nebudí děti. V sobotu jsem se stejně vzbudila v sedm a v neděli mě v osm vzbudili dělníci rozbíjející panely mezi tramvajovými kolejemi.
Komentáře
Okomentovat
Díky za komentář.