Prvních deset

Prvních deset znamená prvních deset kilometrů zaběhnutých v kuse. V sobotu jsem byla s dětmi u rodičů, odpoledne na vycházce včetně vycházky do cukrárny pro zákusky ke kávě. Snědla jsem svůj a dojedla po Meluzíně.

Doma jsem se pak dost přemlouvala na běh. Vypadala jsem asi jak lev/tygr v kleci. Pořád jsem přecházela sem a tam a dumala, zda mám jít běhat. Že se mi vlastně vůbec nechce, že by mohlo stačit si zaskákat na ddrku a zacvičit si nějaké ty cviky od fitnessblender. Nakonec mě nějaká vnitřní síla přesvědčila, že se převléknu a vyběhnu. Tak jo.

Hned od baráku překvapení v podobě dvou běžců. Aaachjo, určitě poběží moji trasu, takže já musím jinudy. Prásk po pár metrech další běžkyně. Uaaa, to snad ne.

Ty samé běžce a běžkyni jsem potkala o kilometr dál, evidentně jen oběhli kasárna. Já si tedy běžela už kus své oblíbené trasy, jen opačně, blížila jsem se k odbočce nazpět domů. Nakonec rozhodnutí, že poběžím na konec stezky, že holt na obrázku nebudu mít pěkný okruh, ale ošklivou čáru a okruh. Na konci stezky se mi pořád dobře běželo, takže co zkusit ještě popoběhnout, když nepojedou auta, přeběhnu ten šílený úsek a můžu zase na stezku. Auta nejela, přeběhla jsem a zvesela směr záchranka.

Běží se dobře, tak co zkusit namísto Vinicí běžet kolem nemocnice? Tak joooo! U stadionu na endomondu 7,77km. No do háje, já těch deset dneska dám, i kdybych pak běhala kolem baráku.

A dala. :-) Musela jsem tedy zaběhnout kolem parkoviště ve vnitrobloku, abych měla 10km, ale dala jsem to! Čas: 1h03min. Nahoru jsem vyhopkala a ještě jsem si hopkala doma radostí. A pro jistotu ještě trocha cvičení, aby byl den kompletní.

Než zase zaběhnu 10km v kuse, určitě měsíc uběhne, ale měla jsem radost, že když se mi ze začátku vůbec nechtělo, dokázala jsem se vzchopit natolik, že jsem uběhla svůj rekord. Počasí chladnější, foukal vítr a mně se běželo báječně.

Komentáře