Auta

Snažím se každé dopoledne aspoň na hodinu provětrat dětičky. Obvykle neberu kočár, takže to znamená neustálé nahánění Mumína. Ten totiž nemiluje hřiště, ten miluje auta. A jelikož tatínek vybral místo k bydlení tak jak vybral (aachjo), tak o auta tu není nouze.

Jedním okem sleduju Meluzínu na prolejzačkách, kde dělá blbiny a druhým Mumína, kterak ošahává cizí auta s nábožným výrazem a slovy "bikaka" (blikačka). V pondělí se Meluzína zabavovala se starší holkou, kterou neustále napomínala maminka a já tak mohla skoro stát za zadkem Mumínovi. Žel maminka cizí mluvila sem tam i na mě a samozřejmě ve chvíli, kdy jsem se otočila, Mumín vzal roha. A žene si to rovnou mezi auty na vnitroblokovou silnici a tu se řítí (20km/h v obytné zóně madam v Hyundai nejela) auto. Mumín asi poznal, že moje zařvání je jiné a zastavil se. Frrrrr, ženská projela a já si oddechla.

Dneska jsme postávali u kruhového objezdu, kde Mumín vydrží klidně 15min stát a zírat na auta a komentovat "nakagak" (náklaďák) a "auuuuu" (autobus). Sedla jsem si na domeček od nouzového výlezu od krytu a sledovala nadšené dítě. A taky řidiče v autech. Měla jsem si asi dělat čárky za ty, co telefonují, za ty, co píší smsky. Hodně čárek by bylo. Taky za ty, co neblikají při výjezdu. Fascinuje mě to. Proč se nemůžou plně věnovat řízení? Zvlášť zajimavá mi přišla madam v SUV, která celý kruháč obrkoužila jednou rukou a druhou ovládala mobil a zírala do něj. Nechápu.

Každopádně když jsem viděla spoustu těch řidičů různého věku v různých autech, tak jsem se rozhodla, že dneska budu řídit k tchánům.