pátek 17. ledna 2014

Nemoci

Nemám je ráda u sebe, natož u dětí.

V neděli cestou vlakem zpět od našich se holka začala tvářit, že se pozvrací. Ve vlaku vedro, tak jsem se jí nedivila. Pak čekání pět minut na MHD, to byla v pohodě, rotovala kolem mě a zpívala si. V MHD vypadala zase, že se pozvrací a na předposlední zastávce usnula. Domů jsem ji tedy nesla, vzbudila se jen na to, aby mi řekla, že chce doma spát. Probudila jsem ji lákáním na Večerníček. Doma pak s klukem blbnuli, tedy se zdálo, že spát půjde až jako obvykle. Nechval dne před večerem. Těsně před večerníčkem hodila pořádnou šavli (už nemám bílou zeď), pak ještě jednou a šla spát.

Pondělí se neslo v duchu "mami, bolí mě bříško," a tím pádem ležení, nejedení, Krtka a čučení na videa, co jsou nahraná, když byla menší.
Úterý téměř totožný den, ale něco málo snědla.
Středa, odpoledne dokonce malá procházka na hřiště, zákaz běhání (celkem poslouchala). Ale chtěla jít sama od sebe domů od kamarádky, že je unavená.

A v noci na čtvrtek začal zvracet kluk. Než jsme s BE převlékli postel, tak milý poblijón lítal po chodbě stylem "juuuuu, prima zábava, budem si hrát." Přestěhován k nám se netvářil, že bude spát, asi po půl hodině neustálého (mého) syčení, že má spát, konečně zabral. V pět klasický budíček na mlíko. A to pak letělo taky. Celý čtvrtek jsem měla doma pospávající dítě, co jedlo akorát kukuřičné křupky a brečelo, když asi přišla křeč do bříška.

Dnešek lepší o to, že snědl trochu vývaru, ale neustále na mě visí, pobrekává, dudlá (uaaaa a to jsem plánovala dudlík zrušit, beztak ho má jen na noc, haha), pospává.

Už aby byl zdravý a neposedný, raději neposedu než uplakánka.

Žádné komentáře: