neděle 6. října 2013

Přežila jsem.

Ale ne se ctí, dva a půl dne s nimi sama. A když si teda zvyknu, že chlap není doma, tak přijede. :-) To není výtka, jen spíš takové myšlenkové zastavení, že když si najedem na nějaký režim, tak je ukončen.

Doufám, že i mně se poštěstí vypadnout někam na víkend a užívat si klidu a pohody. Pan manžel si krom obého užíval ještě navíc kvalitního burčáku přímo od vinařů. Dvou ročníku jsem se účastnila taky (to byla ještě jiná trasa). Snad se mi poštěstí i tahle nová.

Do dcérky se vkrádá tříleté období vzdoru, do ročního netuším, ale v pátek perlila ona, v sobotu pro jistotu oba, v neděli už krásná pohoda. Asi taky tím, co si sama dovolím. Občas místo užívání si dvou krásných dětí sedím na hromádce a brečím. Ale ono za mraky stejně vždycky svítí sluníčko (někdo to řekl/napsal a je to pravda).

1 komentář:

Sju řekl(a)...

Když je mi smutno, tak si vzpomenu na chvíle, kdy mi bylo opravdu nejhůř a pak je mi chvíli ještě hůř. Nakonec mi ale za pár chvil dojde, že tak špatně jako tehdy mi rozhodně není a že je tolik krásy kolem a tolik lidí, co se z ní radovat nemohou nebo už nebudou. Navíc když máš dvě zdravé děti, manžela a obecně pěknou rodinu, tak svým způsobem máš kus té krásy kolem sebe v mnohem koncentrovanější míře, akorát si člověk musí dávat pozor, aby nezevšedněla. :)